Holky, už dva dny přemýšlím, jak Ivě odpovědět, abych nevypadala, jako "extrovertní a agresivní" potrefená husa.
Inu i povídání o dítětem pokakaném tatínkovi a jeho nejbližším okolí má pro mě ohromné kouzlo. Možná proto, že i Anička se dovedla pokakat od patiček až po lopatičky a dnes na to ráda vzpomínám, dokonce to někdy dáváme k dobru, když je vhodná situace.
Spíš bych se otřásla, kdybych tady viděla jenom potem a krví umazané články s pseudohlubokým posláním.
Ale to není odpověď na otázku. Takže: články na rodině čtu proto, že se pořád ubezpečuju o tom (někdy marně), že žijeme podobně normální život, jako autorky a píšu proto, abych si to ověřila na reakcích okolí. Když to někoho nezajímá, nemusí to číst.
Ale samozřejmě každý názor je vítán.