U nás model já čtu - dcera poslouchá nefungoval vlastně nikdy. Dcera knížky milovala, seděla mi na klíně, já četla - ona otáčela (leporela), případně mě opravovala, doplňovala, popřípadě pokaždé kladla ty samé otázky a chtěla slyšet ty samé odpovědi - to byl takový náš folklor po ranní hygieně a snídani
))
Když byla větší, tak kolem 3-4 roku, byla sice schopná poslouchat už delší a složitější příběh, ale musela u toho něco dělat.(skládat kostky, malovat,...) Dost mě to zlobilo, protože jsem jí podezírala z toho, že neposlouchá, ale to jsem se šeredně mýlila (běda jak bych se přeřekla nebo se pokusila příběh zkrátit)
Jen tak sedět, poslouchat a nehýbat se u toho, to bylo prostě nad její síly a tak jsme to nelámali přes koleno.
Dnes je zdatnou čtenářkou, z čehož mám opravdu velkou radost.