Přesně jak píše Fišperanda, klasiské pohádky jsou krváky a měly by se číst ne dětem, ale dospělým po 22. hodině.
Zkuste pohádky Miloše Macourka, najdete je v každé knihovně. Třeba o tom, proč žirafa dostala pětku z tělocviku (neudělala kotoul, protože měla dlouhý krk) a další. Já kdysi pracovala v pomocné škole a moji pomocňáčci, už děcka v pubertě, milovala čtení právě těchto pohádek, pak jsem jim četla věci jim i bližší, jako Vinnetoua a další. Oni by si je sami nepřečetli, ale když jsme četli, tak by bylo slyšet spadnout špendlík. Pka bych zkusila Večerníčkové pohádky, o krtečkovi, broučky, včelí medvídky, taky včelku Máju, Honzíkovu cestu. Když zajdete do první knihovny, máte toho dost.
Někdy není špatné třeba jen v klidu ležet, nerozsvěcovat a společně poslouchat pohádku z CD-čka.
Moje dcera poslouchala pohádky někdy do 1. třídy, pak už si je četla sama a já byla zbytečná. A taky ji klasické pohádky nebavily a z princezen měla doslova osypky. Tak jsme četli něco jiného.