Hlásí se jedna ze sudiček .
Nejsem objektivní, protože Johanku znám už poměrně dlouho a mám ji ráda.
Tak aspoň subjektivní dojmy:
- jsou kontrakce a kontrakce - při těch mých by se taky dalo v pohodě řídit, a to jsem rodila jednou, nikoli šestkrát
- pro kritiky a rejpaly - všimněte si, prosím, že se zde nejedná o domácí porod ), takže jaképak riziko? Přece všechny porody kromě těch domácích jsou bezpečné, ne? ?
- když Johanka začala mluvit o porodu v ženském kruhu (společenství...) a ještě k tomu na ne zcela obvyklých místech (což je např. ložnice nebo koupelna )), přiznávám, trochu jsem se vyděsila. Ačkoli jsem sama rodila doma, tohle už byl pro mě přece jen trochu větší odvaz .
Když pak nastal den D, přijela jsem poslední (byla jsem nejdál, ne, že bych se úmyslně courala). Všem, kteří porod vnímají jako životu nebezpečnou operaci, při které cinkají skalpely a stříká krev, bych přála zažít tu atmosféru. Naprostá pohoda. Jako by všechno bylo pečlivě předem nacvičené. Nebo spíš jako by si všechny sudičky vybavily znalosti a dovednosti svých dávných předkyň (?), jako by dělaly něco, co k jejich životu běžně a přirozeně patří.

Můj dojem - přirozený porod zasazený do běžného života. Ani stopa po něčem, co by připomínalo nemoc, chorobu, strádání. Krásný vstup človíčka do nového, normálního života.

Ale na druhou stranu chápu, že kdo nezažil, asi nepochopí. Sama nevím, jak bych se na to dívala, kdybych o tom jen četla a nebyla u toho.