Hi, hi, s klystýrem mám zajímavé zkušenosti. Při prvních 4 porodech jsem ho dostala a kupodivu při závěrečné kontrakci ve 3 případech z konečníku něco vyběhlo. Nyní při posledním porodu se na něj nějak pozapomnělo, měli toho hodně a nějak mi ho nedali a představte si, tentokrát nic nevyběhlo.

Jenže klystýr je to poslední, co by mi vadilo, ten mi sice dát zapomněli, ale za to mi hned na začátku píchli vodu a poslezé do mě nacpali oxytocin, když dítě začalo mít potíže, tak zase jinou chemii na zastavení kontrakcí a tak to vystřídali, nakonec se mimi narodilo přidušené. Já jsem případ, který svědčí o tom, že rodit v porodnici je taky dost nebezpečné, nebezpečí v ní představují sami lékaři, aspoń ti s převažujícím přístupem, že porod musí řídit oni a mít ho přísně pod kontrolou za pomoci zásahů a léků. Někdy jim ani nic jiného nezbývá, musí to uměle popohnat, aby to organizačně zvládli.
Právě současná přeplněnost porodnic se mi jeví jako velké riziko porodu v porodnici, možná větší než jsou případné náhlé komplikace při porodu doma. Přeplněnost nutí lékaře uměle zasahovat ještě víc než jejich přesvědčení, že oni vedou porod a také ten tlak snadněji způsobí možnost chyby či špatného odhadu a následně pak chybného rozhodnutí. Myslím, že přesně to se stalo u nás, nestěžuji si na nějakou drzost nebo drsné chování, všichni se mnou mluvili slušně, ale co je to platné, pořád se spěchalo, nebyl čas na vysvětlování nebo ponechaní času na to, abych se mohla rozhodnout, že chci nebo nechci lékařem navrhovaný zákrok. Píchnu vám vodu, aby se to rozběhlo, mi sdělil lékař, když mě v kontrakci prohlížel, ani jsem nestačila kývnout a už to bylo. Ráda bych bývala ten oxytocin odmítla, ale bylo mi řečeno, už to musíme porodit, když jsme píchli vodu. Prostě podle mě není šance v porodnici se příliš ubránit lékařským zásahům a to že byly škodlivé se dozvíte až potom, když to jejich následkem špatně dopadne jako u nás.