Nechápu to, že si někdo myslí, že když ví, že rodí, že zvládne cestu autem. To nechápu, nemůže přeci dopředu vědět, že se kontrakce nebudou zvětšovat, že nenastanou komplikace. Nechápu to, že si neuvědomí, že nejde o odvahu, ale o lhostejnost k ostatním. Měla všechno nadosah, měla už dopředu daný termín a dokonce už i prvotní příznaky blížícího se porodu. Mohla uvažovat rozumně a nesedat za volant. Nebyla opilá, zfetovaná a věděla, co dělá. A nelíbí se mi, že tu někdo vypichuje a obrací to, co já si myslím. Zraněná žena, co usedne za volant s tím, že ví, že jiná možnost není, než se do nemocnice dopravit sama ... a doma jsou děti ... ? To je úplně něco jiného. Ona přemýšlí tak, aby přežila. Je to nepředpokládaná událost a ne termínový porod.
Rozhodně v matce pěti dětí a šestého tehdy na cestě, neshledávám ani Ň odvahy. Spíš bych ji už přiřadila k bláznům, co si neváží jak svého života, života svých už narozených dětí a ani toho nenarozeného. Každá matka v očekávání se snad snaží být v klidu a zvlášť před termínem a nebo i po něm.
Je její právo rodit doma a ne v nemocnici, ale klidným způsobem a ne takovým, který čtenářka popsala.
Ale jsem ráda, že to dopadlo dobře a že se nestala hlavním trhákem novin a černé kroniky.