Sylvo - jak jsi to psala? Kontrakce při porodu jako "protivné škrundání v břiše"? Tak to ti fakt gratuluju. Moje kontrakce byly takové, že jsem na chvíli zapomněla i dýchat, tělo jsem měla celé v křeči, třásla mnou zimnice a chtělo se mi zvracet. Podotýkám,že nemluvím o posledních dvaceti minutách před narozením miminka, ale prostě o těch x hodinách předem. A nejsem žádná posera, např. veškeré zubařské zákroky zvládám bez pípnutí a prášky proti bolesti se necpu, když mě třeba bolí hlava. Takže toto obdivuju a závidím.
K tématu - já porod doma považuju za hazard. Proč? Protože mám své - čtyři - zkušenosti. Koukla jsem na ta videa, jak tady někdo dával odkaz - porody doma. Já jiné porody než ty svoje neviděla. Vždycky jsem si říkala, jak je možné, že když tak dobře zvládám bolest, tak ty porody mi nějak nejdou. Ty maminky tam byly vesměs (co jsem viděla, samo, že ne všechny videa) docela v pohodě.. No, k věci - já kdybych zůstala doma, tak možná moje děti umřou. Jak jsem už psala - děti mám čtyři. Dva porody tzv. přirozené - v porodnici, kdy jsem se neotvírala ani při silných kontrakcích a doktoři nechtěli zasahovat a chtěli nechat vše na přírodě. Já tak nějak tušila, že to asi nejde, jak by mělo a říkala si, jak by to asi dopadlo, kdybych byla někde sama bez pomoci. Nechápala jsem, jak někdo zvládne porodit sám třeba v parku. Kontrakce jsem měla mnoho hodin - při prvním a při třetím porodu. Já vysílená a nešťastná, o nějakém super zážitku nemůže být ani řeč. První syn se narodil s utrženou pupeční šňůrou, šlo tam o sekundy, asi by vykrvácel, kdyby nebylo lékařů po ruce. Placenta a celá šňůra zůstala ve mně. Jak by se asi postupovalo, kdybych byla doma? Nevím. Zachránili by mě? Proč prostě doktoři nezasáhli dřív a neudělali třeba SC, když byly komplikace? Podotýkám, že mi bylo dvacet, bylo to před 14 lety a žádné informace jsem neměla. Na synovi se to podepsalo dost. Druhý porod byl popohnán oxytocinem - dcerka měla slabé ozvy. Porodila jsem za čtyři hodiny, nebyl to žádný med být non stop na monitoru, ale druhá doba porodní byla otázka 3 minut a holčička je naprosto v pořádku. Třetí porod byl zase v jiné porodnici - hlavně přirozeně - za každou cenu. X hodin kontrakcí, které ještě nebyly - dle PA - to pravé ořechové. Prosila jsem je o pomoc, aby mi daly něco proti bolesti (když jsem tam byla od 11 dopol, celý den a noc) a odmítli. Nic. Dcera se nakonec narodila v 10:17. Není to trochu zvláštní - třetí porod? Bohužel i na ní se ten porod podepsal. Proč nikdo nezohlednil, že mám děložní hrdlo po operacích a že to asi nepůjde tak hladce. Proč tomu nechávali volný průběh. Klidně to tady řeknu - jednalo se o mosteckou porodnici a asi všechny víme, co se tam dělo kvůli tomu, že prostě vyčkávali. Mám ještě štěstí, že jsem nedopadla hůř. Prostě přirozeně, maminko.
Kdybych byla doma, nevím, co by se stalo.
Čtvrtý porod opět v jiné porodnici. Dle UZ před porodem miminko 4,2 kg, řekli, že vzhledem k tomu, že jsem po gyn. operacích, neví, jestli se hrdlo dostatečně otevře a pustí tak velký plod. To je doslovná citace dr. Řekli mi, že mě nenechají trápit a pokud porod nebude postupovat, přistoupí k CS. Když jsem se po třech hodinách kontrakcí neotevřela ani o píď, ukončili ty snahy o přirozenost.Syn je úžasné, klidné a spokojené miminko.
Takže - co z toho plyne? Ne vždy doktoři zasahují, kdy a jak by měli. Já bych doma rodit nemohla. Navíc - další faktor, který můj názor dost silně ovlivňuje - je to každého věc, ale já bych své starší děti rozhodně chtěla pohledu na mě, když rodím, uchránit. Asi to nebylo nic moc. Ještě teď si pamatuju, když jsem se asi v devíti letech své mamky ptala, co je to gynekologie. Asi v dobré víře mi začala popisovat, co se tam děje a já z toho měla dost trauma. Takže si nemyslím, že to je zážitek, o jaký bych své starší děti nechtěla ochudit. Když budou chtít kouknout na porod na internetu, nebudu to před nimi tabuizovat, doma o intimních věcech nedmítáme mluvit, vysvětlujeme, ale myslím si, že jsou lepší věci, na které by mohly koukat. Ale ať si každý dělá, jak uzná za vhodné. Já si říkám, že kdybych viděla rodit svoji mámu, tak ... no, ani nevím, jak to říct. Nevím, co bych cítila. Ale rozhodně bych o to nestála.
Ostatním přeji jen samé krásné zážitky. Ať porodí tam, kde chtějí. Ale ohleduplnost vůči ostatním, prosím. - Řídit auto, si myslím, už jen kvůli nepředvídatelnosti situace a rychlosti postupu porodu a obrovskému návalu množství hormonů a určitě ovlivněné možnosti reakcí, prostě si myslím, že by ta žena řídit v takové chvíli neměla.