Už nějakou dobu si to tady čtu. Porod doma pro mě nepřichází v úvahu, ale přecej oceňuji snahu místních domarodících dam. Protože jejich snažení jaksi dopadá i do porodnic a možnosti a hlavně přístup k porodům se také pomalu mění.
Nad domácím porodem jsem nikdy neuvažovala mimo jiné proto, že by u mě kvůli zdravotním komplikacím v těhotenství stejně nepřicházel v úvahu. Oba mé porody byly vyvolávané, medikované a přes to všechno se mi podařilo prožít v porodnici porod krásný.
Poprvé to nestálo za mnoho, trvalo to dlouho, byla jsem vyčerpaná, no prostě jeden z porodů o kterých se nemluví v dobrém. Byť podotýkám, že kromě délky to vlastně nebylo dramatické, dítěti ani mě nic nehrozilo a nakonec jsem porodila relativně normálně.
Podruhé byl porod opět vyvolávaný, ale tentokrát to šlo velice dobře, mimi bylo na světě za tři hodiny. Bolesti malé, vlastně jsem je celé prospala.
Ale proč o tom píšu. I ve velké renomované nemocnici se během těch 5 let mezi oběma mými porody hodně změnilo. Neměla jsem ani na podruhé žádný porodní plán- proč taky, bylo jasné, že porod bude medikovaný. Nicméně nebyl klistýr, nebylo holení, nebyl nástřih. Monitor jen při příchodu na sál. Lékaře jsem poprvé uviděla až při tlačení, dohlížel na žákyňku. (byla to fakultní nemocnice, počítala jsem s takovou možností dopředu a nevadila mi), Po porodu se mi představil- před to nešlo, stejně bych na něj neměla čas, při šití byl velmi šetrný a navíc použil jakýsi plastický šev, nevěděla jsem o něm už týž den večer.
Tím chci naznačit, že i nemocniční porodnictví se vyvíjí k lepšímu a pokud je to i zásluha domarodek, tak díky bohu za to.