Dovolím si zde popsat průběh svého druhého porodu. Posuďte maminky samy. Od noci 3.4. se cosi dělo, bylo to i celkem pravidelné, nicméně jsem si nebyl jistá, že jde již o porod. Po dvou hodinách pravidelných slabších kontrakcí jsem to šla zaspat. Nicméně ráno po páté hodině jsme vyrazili, nebylo mi až tak zle, odcházel krvavý hlen, ale strach tu z jistých příčin byl, tak proč se stresovat čekáním. Do porodnice jsme dorazili kolem šesté, lékař mě vyšetřil, konstatoval že nález je cca 4-5cm a vzhledem k mému zdravotnímu stavu už nebudeme čekat a půjdeme na to. Odvedli mě na porodní boxík se sprchou, balonem, žebřinami, pytlem na úlevové polohy, žíněnkou. Pustili potichu rádio, donesli sklenku s vodou, ukázali kde je WC. Po chvíli přišel i můj mírně vykulený muž, nepočítal že to půjde takhle hopem.
Před devátou hodinou jsem si píchla Clexane a jelikož nález se mírně pohnul, provedli dirupci. Bylo mi horko, žádný problém, okno otevřené, asitentky se přioblékly. Kontrakce nabraly trochu na síle, mohla jsem chodit, jít do sprchy, já hopsala na balonu a při kontrakcích jsem se opírala o manžela. Párkrát muselo dojít k jistému nepříjemnému úkonu, ale věděla jsem o tomto předem a byla ráda že se daří. Před polednem, jsem dostala oxytocin a opět k tomu byl důvod, bylo třeba to trochu popohnat, aby nedošlo ke komplikacím. A potom jsem cítila, že už jdeme do finiše, kolem 12:15 upravili křeslo na příchod miminka. Byla jsem šťastná, že už to bude. Tlačila jsem v podstatě vsedě a ve 12:19 byl náš syn na světě.
Dokonalý okamžik, viděla jsem hlavičku jak vyklouzla a za ní tělíčko. Úleva, pocit neskonalého štěstí, že to máme oba za sebou. Nevadil mi nástřih, v mém případě je to fakt nutnost. Miminko nikam neodnesli, neplakal, na mé zděšené dotazy jestli je v pořádku mě dětské sestřičky v klidu, tichým hlasem ubezpečily, že se snaží a lechtaly ho jakýmsi pírkem, aby se nadechl. Pak se ozval, trvalo to jen deset patnáct vteřin, daly mi ho na hrudník, označily a nechaly ho tam i během šití, jen hlídaly zpovzdálí jak to zvládám. Pak ho za doprovodu tatínka odnesly na ty běžné procedury, vážení atd probíhalo tři metry ode mě. Poté ho odevzdaly tatínkovi a ten ho donesl zpět ke mně. Celé dvě hodiny po porodu jsme byli na sále spolu a malý byl celou dobu u mě a sosal, pospával, jen v plence na mém holém hrudníku, ta blízkost byla nádherná.
No pak jsem se došla osprchovat uložit věci do skříňky před nám přiděleným pokojem šestinedělí, po tu dobu snad půlhodinky byl na novošcích a pak mi ho hned sestřičky přivezly. První den se miminko nekoupalo, pouze ho na sále otřeli z nejhoršího.
Následná péče o mě i děťátko byla velice milá, všechny mé dotazy byly bez problému zodpovězeny.
Za sebe říkám, byla jsem opravdu spokojená a vzpomínám na porod i pobyt tam jen v dobrém.