tak to je přesně u nás, s tím rozdílem že staršímu je 7 let a mladšímu 4. Nevystihla bych to líp, jenom s tím, že aspoň ve škole - díky léku - je už klid... Doma člověk do určité míry vydrží, snaží se, ale není to jednoduché a občas křik taky přijde... Přiznám se že taky nevím jak dál a hledám pomoc kde se dá. Teď budeme navštěvovat psycholožku a snad bude líp... Jinak musím souhlasit úplně ze vším co jste napsala... den začíná v půl šesté bitvou a končí v 8 křikem a tím že jsem to zase nezvládla...