Tak na Krč já tedy budu sahat a budu sahat i do svědomí rodiček, které tam byly spokojené. Protože po tom, co jsem si tam prožila já, jsem získala pocit, že pokud tam nemáte podplaceného lékaře, můžete i přijít o dítě. O nadstandart jsem měla požádáno, stále mi bylo sdělováno, že musím den počkat, třetí den po porodu, kdy jsem ještě neměla ani mléko mi jedna drzá sestra sdělila, že neví, proč o něj žádám, když jdu stejně domů (nakonec jsem byla v nemocnici jedenáct dní kvůli žloutence), a proč se po tom jako mí rodinní příslušníci jako pídí, cože si to o sobě myslim, když o to žádají,.. a sjela mě jak malou holu (podle pohledu tak asi o tři roky mladší než já). Ačkoliv jsem byla registrovaná a přijela jsem s odteklou vodou a kontrakcema, šoupli mě na rizikový, kde si mě nikdo nevšímal a ještě se mě ráno ptali, jestli už mi voda přestala týct, že by mě prý mohli pustit domů. V jednom kuse do mě cpali odporný jídlo, ačkoliv já už měla rozběhlej porod a chělo se mi ze všeho zvracet. To byla jediná péče stran personálu. O každou prohlídku jsem si musela dojít na druhej konec chodby až do sesterny, protože i když jsem měla kontrakce po minutě a půl už čtyři hodiny, neviděla jsem ze sester sni nohu. Pozdě odpoledne mi sdělili, že dítě má potíže, tak mi musej i na koze nechat monitor, takže žádná možnost chození, jen strnulá poloha na boku, protože tak se prý nejlépe rodí. Za každé vydání hlásku jsem dostala vynadáno a pak se ještě divily, že jsem se roztrhala na hadry, když mě nastřihly. Hm. Takže pokud tam někdo měl ukázkovej porod, tak měl buď ukrutný štěstí a nebo to tam měl hezky obšlápnutý. Mně by to druhý bylo fakt jedno, ale proč potom na to máme dojíždět my, co jsme ani netušily, že spíš než doklady jsme se měly vybavit tlustejma obálkama, abysi nás tam někdo všim (ležela jsem totiž na rizikovym už před tim, takže vim, že jsou sice více méně milé, ale stejně si vás nevšimnou. Ovšem na šestinedělí jsem byla svědkem i toho, že holka začala rodit, praskla jí voda a vyteklo z ní spousta krve a ta sestra místo aby něco dělala, tak na ní v tom otevřenym pokoji tlačila, ať jí laskavě vysvětlí, proč pod sebou neměla tu gumovou plenu a kdože to má jako uklízet. V jiném pokoji se zase rozbil teploměr se rtutí, byla tam nějaká cikánka a šla to říct sestře, byla jsem zrovna s malou na chodbě a trvalo přesně 37 minut, než uklizečka vyšla ze svého kumbálku, kde pila kafe a šla se podívat, jakého je to rzsahu. Až za další čtvrthodinu si přinesla i smetáček, aby to uklidila. Natolik stačí i mé středoškolské vzdělání, abych věděla, že rtuť je jedovatá a odpoařuje se do ovzduší. A na tom pokoji byly dvě miminka!