Z této porodnice mám smíšené pocity, spoustu věcí chápu, ale s řadou se stále nevyrovnám. Například mě děsí špatná organizace u monitorů, šílené fronty, nevím zda zálšží na dnu nebo na konkrétní hodině, kdy se maminka vydá...ale 4-5 monitorů, 1 sestřička, některá s lepší organizací jiná se drží moderní techniky leč je pomalejší, takže podle štěstí čekání od pár minut až po několik hodin - docela otrava. Zázemí UTZ se snad zlepšilo, zde jsem nikdy dlouho nečekala. Těhotenská poradna tentokrát pro mě znamenala asi výhru, každou kontrolu stejný pan doktor, což se mi stalo proprvé ( při dvou předchozích dětí se většinou měnili a pokaždé téměř někdo jiný), což na to, že se většinou řídí jen zprávami z kontrol zde a moc se nezajímají o zápisy v průkazce od gynekologů může být pro někoho strestující.
Na péči si stěžovat nemůžu, měla jsem po příjezdu do porodnice rozjetý porod, že mě překvapila mile i pohotová vrátná co zavolala pomoc ze sálu. Dcera se narodila běz problémů, i když v předsálí porodního sálu, ale pohotovost personálu se nedala přehlédnout.I když si nepamatuju jména porodních asistentek a lékaře, všichni byli milí a vše vysvětlili, papírování vyřizoval manžel, tak jsem byla ušetřená. Když pominu, že během poporodní doby co zde člověk leží slyší ostatní koje, ale nad radostným uzlíčkem je ani v opojení nevnímá to okolní. Jediné co mě mrzelo, že na mě nezbyla postel na oddělení šestinedělí, ačkoli jsem byla s dítětem, leč maminku, kterou porod čekal ji měla, byla přijata hodinově dříve. Musela jsem putovat na prázdné oddělení gynekologie (možná že kdyby někdo byl akčnější, tak volné pokoje mohly provizorně sloužit nárazově šestinedělí). Teprve v poledne jsem se dostala na P15, zde se přístup za ty dva roky, co jsem zde ležela moc nezměnil.Gynekologické zázemí a porodní asistentky v pohodě. Dětské sestry, dokud po nich člověk nic nechtěl, tak byly poměrně usměvavé a v pohodě. Pokud se na něco zeptal, už zvedaly čelo a nedej bože, když dítě řvalo při vizitě, které by neřvalo, když muselo být svlečeno někdy mnohdy brzo a muselo se předem zvážit a pak ještě v pëřince čekalo...cpali dudlík. Takže zastánci maminek, kterým se dudlík, pokud není nezbytný a dítě jej nevyžaduje samo od sebe, mě děsí. Stejně jako dokrmování. Čekalo mě u dcery, rapidně klesla váha a paní doktorka preventivně nasadila dokrm, nikoho nezajímalo, že ho moc nechtěla, naštěstí díky nízké porodní váze dostávala alespoň mateřské mléko v injekční stříkačce a ne bebu v lahvi. Ale pomoc s dokrmem, s injekční stříkačkou se mi dostalo, ale šel-li tam člověk, skoro si připadal jako pobuda co žebrá o něco. Brzy se objevilo mlíčko a problém pak už nebyl. I přístup k prvorodičkám byl docela dobrý, pomoc při kojení byla, alespoň na přiložení. Co se mi líbilo, že se změnil přístup, miminko mohlo i do postele na tělo maminky (nikdo se nedíval na blázna a nikdo alespoň nekomentoval jako před dvěma roky - dítě do postele a pod peřinu nikdy), dokonce sestřičky hledali i oblečení podle dítěte občas i individuálně, takže v tom neplavali i ti nejmenší. Jediné, co mi přijde jako problém pro prvorodičky je - co sestra to jiný názor, co se týče kojení (délce, častnosti kojení, koupání a tak, takže maminka v tom může mít velký guláš, který se poprvé těžko srovnává v kebuli). Pokud vezmu oddělení, člověk žádný zázrak nečekal a sprchy a záchody vypadaly lépe než v některých kempech a místech s jídlem. Uklízečky, vesměs Ukrajinky byly slušné, ale občas postrádaly logiku v postupu úklidu. Teoreticky jsem byla poměrně spokojená, věděla jsem do čeho jdu a vzhledem k rizikovému těhotenství jsem si moc vybírat nemohla (zdravotní péče je tu vysoká), ostatní je o lidech a selském rozumu. Personálu se nedá nic vytknout, jen by stálo za to sjednotit názory na péči o dítě a nemást alespoň prvorodičkám hlavu, ty ostatní maminky si to přeberou po svém. V tomto návalu, co zde panuje, při rekonstrukci která se rozbíhá, je to ještě docela pohodový přístup.

To co se mi nelíbí, že dítě nemůžu mít u sebe od porodu a příjmu na oddělení šestinedělí, když se na to cítím a chci dítě mít bezprostředně u sebe. Maminky, které si chtějí odpočinout, respektuji, ale uměle vyvolaný pocit, že musím odpočivat, když mi v těle běhejí radostné pocity, které mi těžko dovolují usnout a je mi proti srsti se oddělit od tvorečka, kterého jsem nosila v bříšku, když jsem měla porod rychlý a bez problému, je tristní....Též co mě mrzí, že nahé miminko člověk dostane jen pár minut po porodu, pak prochází vyšetřením, u kterého může asistovat tatínek, ale pak už je nabalené, přitom nejvíc tepla by měl na těle matky holé nebo v plence, popř, přikryté s matkou peřinou. Ale člověk nerodí doma, tak musí spoustu věcí upustit, i když ho to mrzí. Nařízení jsou asi nařízení, ale některá postrádají i logiku.

Co mi dál chybí je dětský koutek pro děti, ne každá maminka čeká první dítě a někdy hold i druhého potomka musí vzít s sebou a pokud se někde vyšetření, zejména na monito¨rech protáhne, je to otrava....možná by stálo za to, alespoň vytvořit koutek s hračkami, i za cenu, že by se popř. dozor musel objednávat za poplatek několik dní dopředu.

Milý personále, přeji pevné nervy, někdy to není jednoduché, ale obdivuji, že to zvládáte a milé maminky, kterým se zde narodí miminka, přeji bezproblémový porod, protože vím, jak dokáže stresovat, když člověk bloumá s břichem po chodbách a vidí radostné maminky s rodinami naklánějícíma se nad miminkami. Já tuto proceduru ani jednou nezažila, na štěstí mi plodová voda praskla vždy až v porodnici, kam mě dohnali pravidelné kontrakce a do té doby jsem si užívala doma, i když taky žádný med bolesti, ale domácí pohoda alespoň dovolila postupu porodu. Po třetí jsem jela hned po prasknutí vody doma a dcera se narodila šíleně rychle, ale v porodnici...též jsem se nemusela bát, že by se mi příjezdem do porodnice zastavil třeba porod a já musela projít procedurama, zdlouhavým sepisováním päpírů, vyšetřeními, trajdáním po chodbě...Myslím si, že rozumná maminka instintivně pozná, kdy je pro ní nezbytné se přesunout do porodnice a neohrozit sebe a miminko. Nehazardovala jsem, jela jsem vždy tak, kdy jsem cítila, že přijde ten nejdůležitější okamžik, porod samotný. Kdybych cítila, že není něco v pořádku, nelenila bych a přijela dřív. Alespoň, když jsem měla drsné těhotenství (zvracení, nevolnosti, nechuť k jídlu, nízký tlak a ke konci i bílkovinu v moči, navíc jsem si musela denně píchat injekce na srážení krve), tak alespoň anděl strážný stál při mě při porodech, nikdy nebyly extrémně dlouhé, i když jsem poprvé prošla nastřižením hráze, po druhé a třetí to nebylo třeba...

Všem držím palce, ať už se dostanou na nadstandart (já nikdy nevyužila - i když naposledy řvoucí miminko téměř celou noc a chrápající maminky taky nic moc,měření teploty v šest ráno a dodělávky sestřiček než si předají službu je občas drsný, ale v nemocnicích zcela běžný, člověk nějak přečká, protože se těší z uzlíčku a domů do domácí pohody).