Nemůžu nereagovat. Tak tisíce let byly děti součástí porodů svých matek - nejdříve v jeskyni, pak doma kde v jedné místnosti žilo i několik generací. Součástí našich předků je vidět rodit, vidět umírat - nebyly jatka a děti byly i u toho, když se slavnostně zabíjelo zvířectvo. Od té doby co máme porodnice je strach z porodu běžný a kdo se ho nebojí je divný.
Od čeho mám chránit své děti když jim budu tabuizovat porod i smrt? Aby měly strach z neznáma? Neříkám že své děti budu vodit na jatka aby věděli jak to vypadá. Chci poukázat na to, že když je to přirozené a nenucené, tak to i dítě dokáže přijmout. A jak vidíte, tak Johančiny děti porod přijaly, jelikož zůstaly přítomny a neutekly do pokoje plakat do polštáře. A strach o matku je zcela přirozená věc. Je to důkaz lásky a závislosti.
Stejně nechápu proč Johančino počínání kritizujete. Podělila se o svoje porodní příběhy a zodpovědnost nese ona sama, ne?