Anaham, ani nevím. Snad že vše bylo tak nějak samozřejmé, kontinuální, ani na vteřinu se nic nepřerušilo. Maličká byla ve mě a najednou u mě, vše od začátku porodu plynulo dle nás a našeho tempa, nikdo po mě nic nechtěl a manžel i porodní asistentka mě jen pozorovali, zda něco nechci a i když jsem byla vyčerpaná (už noc před tím mi poslíčky moc nedovolily spát), nezamhouřila jsem oka, pořád ji líbala a čuchala si k ní (nemyli jsme ji 2 týdny) a nemohla se dočkat, až se probudí kluci a budeme všichni spolu. Potvory, spali o hodinu déle než obvykle
Já v nemocnici trošku somatizuju, projdu vrátnicí a už je mi hůře... takže po porodu mi bylo hůře i v porodnici - zvlášť když tě položí do nemocniční postele, moje podvědomí na to reaguje a vyšle tělu signál a já se stávám pacientkou