Jako dítě jsem prodělala vážnou autoimunitní nemoc, naštěstí (doufám navždy) zcela vyhasla. Je velmi neobvyklé, že nemoc sama od sebe přestala probíhat, přesto mám doživotně kontraindikovaná všechna očkování. U nemoci není jasné, jakou má dědičnost, vzhledem k tomu, že stejnou má matka, možné to je. Moji lékaři mi vždy říkali, že je nutné na to upozornit u dětí, zejména kvůli očkování. No, a co se nestalo, všichni lékaři mých dětí nevědí, o čem hovořím, dědičnost přece není prokázaná, vulgo není pravděpodobná, očkování nevadí vůbec ničemu...

Nejsem vyloženě proti očkování, ale naprosto nesouhlasím s tím, že máme dobře propracovaný systém. Kdybych sama jako lékařka nebojovala jako lev u každé dávky o posun - A MĚLA JSEM K TOMU DŮVOD - oba kluci atopici, starší měl řadu reakcí na očkování, kdybych na tom netrvala, očkovalo by se zcela standratně. Není v pořádku, že rodiče neznají rizika očkování a tím nevědí, jaké příznaky u dětí vyhledávat a sledovat, není v pořádku, že pediatři a další odborníci nepostupují jednotně v hodnocení stavu dítěte před očkováním a nedodržují kontraindikace. A vůbec není v pořádku, když jeden lékař za druhým naznačuje, že za stavem dítěte může být očkování a nikam se ta informace nepředává, vedlejší projevy nejsou monitorovány. Co si potom má člověk myslet o jakémkoliv vyjádření hlavního hygienika, když ví, že nakládá s informacemi podle své aktuální potřeby.