jelikož jsem zjistila, že byl na rodině otištěn článek z časopisu Děti a my 2/04, který se týká mě a mého synka, dovolím si reagovat na vaše příspěvky.
Mediálně je náš příběh znám už z TV Nova(1/2003), Na vlastní oči, které jsem oslovila po konečném rozhodnutí soudu nad pachatelem, t.j. zproštění žaloby v plném rozsahu údajně pro neurologické onemocnění. Předtím tomu předcházel rozsudek, kde dostal 12let, proti čemuž se odvolal.
Doufala jsem, že zveřejněním dojde k obnově procesu, jak už se to v určitých případech před námi podařilo(např. hočička utýraná ve vaně). Náš případ je šokující nejen pro brutalitu jakou byl čin spáchán, ale také pro to, že do té doby nikdy partner nejevil násilnické sklony. Dobře si pamatuji, jak jsem vždy říkala, když jsem věděla o domácím násilí, "to mě by se nikdy stát nemohlo, já bych to nedopustila...". Bohužel jsem neměla na výběr, odešla jsem od malého 1x v životě na 3 hodiny a následky poneseme celý život.
Když jsem v roce 2003 vytvořila OS Hornomlýnská, rozhodla jsem se veřejně vystupovat a náš příběh měl pomoc dobré věci. Koneckonců názor si můžete vytvořit sami na našich web stránkách www.hornomlynska.cz. Lidi zajímají konkrétní osudy, kromě získání sponzorů mi to přineslo mnoho radosti např. ve čtení dopisů maminek, které mají také postižené děti a oslovilo je to. Také mám dopis od paní, která se na základě otištění článku ve Vlastě rozhodla odejít od násilníka, který ji i děti léta týral... to jsou okamžiky, kdy si uvědomuji, že mé úsilí má smysl.
Kromě OS čekám na dalšího človíčka, boj jsem vyhrála, teď už čekám na telefon, kdy pro mě budou mít volné děťátko.
I dnes po 4 letech stále věřím, že se nám podaří najít nové důkazy pero obnovení procesu, vše je na dobré cestě a opět se k nám bude vracet TV Nova Na vlastní oči. Na vlastní kůži jsem měla možnost poznat, že v naší společnosti nemá život dítěte prakticky žádnou hodnotu, odmítám se s touto realitou ztotožnit, tak proto taky mé veřejné vystupování.
Čekala jsem 3 roky na první úsměv Lukáška, dnes už se občas i zachechtá, nemá bolesti, jsem velmi šťastná a pyšná mamina :-) Na rodině máme i fotoalbum http://rodina.cz/dolejsovi, sice jsem časově ve skluzu, ale pan Dolejš je jako vždy úžasný.
Velice všem děkuji za slova podpory, nesmírně si toho vážím.

Daniela