Jano, jsem ráda, že jste to vzala sportovně a třeba se neurazila. S tou mámou neurotičkou jsem to myslela obecně, já mám například příšerného šéfa, někdy jsem tak zdeptaná, že to chtě nechtě přenáším na své nejbližší doma. A tak si myslím, že i Váš strach nepříjemně ovlivňuje Váš život a život Vašich blízkých. Pokuste se tu skříň otevřít a milého kostlivce nakopat do zadku!
Pravdu máte v tom, že myšlenky hozené na papír nikdy nevyzní tak, jako rozhovor z očí do očí. Leckdy se i něco špatně pochopí. Ale jak jste se sama zmínila, ten úvodní příspěvek a následná diskuse Vám pomohly uvědomit si, že něco není tak úplně v pořádku a už proto byl vlastně užitečný. Určitě Vás to postrčí tím správným směrem.
Mějte se fajn a hodně radosti s Honzíkem.