TAky jsem zažila...stěhovali jsme se když my bylo 13let)7. třída)...segra o 2roky mladší..přestěhovali jsme se 30km daleko od původního bydlení...(spojení BUSEm jakš takš... a vlak tam nejezdil- myslím tím směrem) .....
Osobně jsem to nesla velmi těžce....chtěla jsem zůstat na tý základce co jsem na ní chodila...znamenalo by to denně dojíždět 30km....naši o tom nechtěli ani slyšet.
Kolektiv ve třídě mě vůbec nepřijal....byli spolu od 1. třídy..jak by taky mohli, že jo....
U segry to bylo jiný...jak byla na začátku pátý třídy bylo to ještě v pohodě....
(bejvalo by to vůbec nevadilo...to dojíždění od prváku jsem stejně do toho města jezdilůa na prumku)

MAnžel se chtěl stěhovat...jsem mu řekla, že jen přes mojí mrtvolu, že klukům nepřipravím to co jsem měla jako malá a pokud se chce někam stěhovat tak do začátku první třídy...to už proběhlo..takže budem tady...než kluci dochodí školu...základní....