A já chci, chci, chci....
A co třeba povinost se podrobit radě a rozhodnutí lékaře. Je nutný císař, tak prostě sklapnu lehnu si na stůl a nechám do sebe řezat. J e nutno použít kleště, tak fajn.Vznikla dystokie ramének-akutní stav, nepředvídatelný ve 2. době porodní a zase je poměrně častý a rodička kolikrát o něm ani neví a porodník potí krev. jenže ojediněle je potřeba udělat nástřich, bude se bránit ze všech sil. Ne podrobím se, nechám dotyčného dělat co umí, bez toho že nechci nástřih. Atd. Sestra usoudí, že je potřeba monitor-něco se děje, tak si lehnu a nechám se monitorovat, co když ta akce 180 nezmizí. Chci si dělat co chci, ale když už dojdu do nemocnice, tak se taky musím podřídit režimu a doporučení, protože potom už ohrožuji autonomii zdravotního personálu. A autonomii mám jako člověk deklarován Listinou základních práv a svobod.
Příklad: Jehovista přijde na operaci, má notářské osvědčení, že si nepřeje krevní transfusi-jeho autonomie, ale lékař, který ví, že během této operace musí podat krev-výkon na srdci, může tento typ výkonu odmítnout provést, neboť tím by se narušila jeho autonomie ( svědomí, atd.)
Chápete. Já jako rodička chci, a vy se postavte na hlavu, ale co to dělá s vaším přesvědčením a svědomím je mi jedno.
Nemluvím o slušném chování, to považuji za samozřejmost.