Mně to, Gábino, skoro připadá jako bychom četly každá jiný článek. Nikdy jsem tu na Rodině nezaznamenala, že by se nějaká rodička hádala s doktorem v průběhu porodu, že nechce císařskej řez, nebo že by za každou cenu odmítala nástřih. Taky si nemyslim, že by naše porodnictví bylo na tak výborný úrovni - jednou jsem se spálila, když mi při předběžný návštěvě porodnice slíbili věci, který potom v reálu nebyly podruhý jsem už šla jinam, ale druhej pokus na první porod už nemám, takže fandim všem, kdo přípravě porodu věnujou víc energie než já - nedělají to jen pro sebe a mimčo, ale v důsledku i pro nás ostatní.
PS: Jestlis taky musela i při nejsilnějších kontrakcích ležet na zádech, nebo dokonce absolvovat různá vyšetření a ještě si vyslechnout ať si nestěžuješ, že to bude horší, chápu, že by Ti nevadila kolemjdoucí uklízečka - taky jsem nevnímala a mám okna. Jenže druhej porod byl delší, začal večer po vyčerpávajícím dni se 17-timěsíčním prckem, ale přesto si dobře vybavuju jak jsem chodila, lezla po čtyřech, věšela se na manžela a že ráno narozený miminko, který jen otřeli a dali hned manželovi do náruče, vůbec nebrečelo.