Nejsem ani bába, ani porodník. Jen mi prostě přijde, že každá těhotná ženská je pochodující krabice hormonů a tak podle toho jedná a myslí. Taky jsem byla naprosto iracionální. Taky nechápu proč je porod tak fanstickej zážitek, kvůli kterému musím běhat celé těhotenství po úřadech, pojišťovnách, různých odborech. To dítě se ven stejně dostane ( v ideálním případě ). Kvůli několika hodinám na porodním sále, a 3-4 dnům v nemocnici. Asi to přeženu, ale porod patří k ženě asi tak jako rýma, první menstruace, první láska, apendicitída. Tak a teď mě ukamenujete. Je to život, každý podnět znamená určitou odezvu, ale proč zrovna porod musí být něco naprosto extra, něco kvůli čemu jsem ochotna se zadlužit a jít proti větru stůj co stůj. Vžyť to říkám, uzlíček hormonů. A apriory s tím, že je všechno špatně, já chci. Ono totiž pane doktore ráda bych se dohodla o průběhu porodu z ní jinak, než že já chci rodit na hlavě, tak to zařiďte. Ono to z článku přímo čiší. Navíc pisatelka je asi chronicky nespokejený člověk, který ani při porodu doma v EU nebude spokojená. Viz začátek sexuálního života po porodu. Třeba to tak nemyslela , ale ten článek vyznívá poněkud hysteroidně, ( hormony, prostoglandiny holt dělají svoje)
Asi jsem opravdu cynik, ale já byla ráda, že ležím v nemocnici, nic nemusím, jídlo mi donesou, a nakonec jsem byla ráda, že si na noc malého vzali ? Jsem špatná matka a žena, protože nemám ten správný zážitek. Že jsem si nechala aplikovat mobilní epidurál, aby mě to nebolelo. Mě to tak vyhovovalo, prostě to tak vyplynulo ze situace. Tak nějak jsem si to představovala, ale nemůžu říct, že jsem chtěla. Prostě jsem po vstupním vyšetření poprosila, zdali je to možné, bylo. Ale od samého začátku jsem nevystupovala jako nepřítel. Ona každá akce vyvolá reakci. Takže když začnu prudit jako chronický nespokojenec a dávám jasně najevo, že jsou všichni idioti, tak se okolí taky ke mně tak chová. Rodila jsem v Praze Motole-byla jsem moc spokojená. Všichni, kdo mě vyšetřovali se mi představili, jména si nepamatuji a byli mě stejně v té chvíli jedno, jednání bylo velmi slušné a korektní, i když jsem byla jediná rodička na sále celou noc a asi jsem jim musela šíleně lézt na nervy, protože mohli klidně spát, kdybych nezačala rodit. Ale nikdo nic neřekl, ani nenaznačil. A na druhou stranu jsem je neprudila, moc jsem toho od nich nechtěla, kromě toho epidurálu, pak jsme si celem vystačili s manželem sami, kromě pavidelných kontrol sestry a 2x lékařem. Neměla jsem zámého lékaře, nic.
Je to špatně? Ono to na začátku vyznělo špatně, ale dítě jsme chtěli, no porod k tomu patří, tak jsem musela rodit poštou se to poslat nedá, zažitek to byl silný, ( hlavně to tlačení ) O:))))), ale že bych kvůli tomu musela hory kácet, to ne.
Mám tak trošku pocit, že všechno okolo přirozených porodů je tak trošku modní mediální kampaň, která nalézá své příznivce, asi jako Super Star.
Nějak jsem se rozepsala, koho jsem se dotkla, tak se omlouvám, a prosím nepalte mě na hranici.