Rodila jsem v Jičíně před 2,5 lety a jsem vůbec ráda, že jsem já i dcera porod přežily ve zdraví. Byla jsem ve 34. týdnu těhotenství hospitalizovaná s krvácením z placenty, naštěstí se podařilo krvácení zastavit, a tak jsem byla propuštěna domů a musela jsem dodržovat klidový režim. Podařilo se mi dceru donosit do 39. týdne těhotenství. V té době mi bylo doporučeno, abych nastoupila do novojičínské porodnice k vyvolání porodu z důvodu špatně uložené placenty. Říkala jsem si dobrá, doktoři vědí, co dělat a plně jsem jim důvěřovala. Tak ráno mi začli vyvolávat porod, dostala jsem tabletu, nedělo se nic, ale po druhé večerní tabletě nastal mazec. Začala jsem v noci silně krvácet, zavolala sestru, ta zavolala doktorce, a ta doporučila, ať mě sestra napojí na kapačku a do rána se uvidí. Tak jsem tam ležela celou noc a říkala jsem si, že asi do toho rána vykrvácím. Ráno mě podali klystýr a čekali, že spontánně porodím. Po klystýru začaly bolesti se vším všudy, manžel přijel a dal mi potřebnou podporu. Porodní asistentky vůbec nedbaly otázek manžela, jestli je to běžné, abych s takovým silným krvácením vůbec rodila. Bylo mu řečeno, že je to ještě v normě a počká se, kolik krve odejde a pak se uvidí, co bude dál. Ty pocity strachu nepřeji nikomu zažít. Podotýkám, že jsem ještě po svých došla na to úžasné WC na chodbě, kde stály nastávající maminy ke kontrole a měly hrůzu v očích, co se to děje. Pak mi píchli vodu, krvácení se ještě více rozjelo a až pak teprve uznali, že skoro po 1,5 litru ztracené krve je načase začít urychleně jednat. Uspali mě a udělali císařský řez. Chtěla jsem epidurál, abych dceru viděla hned po narození, ale to se mi vysmáli, že už na to není čas, že bych mohla vykrvácet a mohla přijít o dělohu. Tak jsem zaspala porod a sen o tom, až uvidím své miminko po narození se vytratil. Nechápu, když jsem od noci krvácela a viděli, že se to nelepší, neudělali císař s epidurálem. Byla jsem z toho hrozně zklamaná, jsem ráda, že jsme to přežily bez úhony, ale při vzpomínce na novojičínskou porodnici mi běhá mráz po zádech. Tak to je moje zkušenost, podruhé už tam nepůjdu, člověk nesmí slepě věřit a musí se umět ozvat, když se mu něco nelíbí.