Já mám zkušenost spíše negativní. Týká se přímo porodu. Nejprve jsem nastoupila v 19tt na rizikové oddělení. Hrozil mě předčasný porod.Tam byl personál velmi, velmi milý, připadala jsem si úžasně.I pokoje a zařízení bylo pro mě přímo nadstandartní.Bohužel to ale moc nepomohlo mému stavu, za což nikdo nemůže... Pak přišel den, kdy mě praskla voda a v 26tt jsem začala rodit.Miminko bylo velmi malé (mělo 500gr),tak jsem s tím musela počítat, že se narodí, ale asi nepřežije.Bylo mi řečeno, pokud bude mít alespoň 500gr, dají mu šanci.Porodní sály tam jsou velmi pěkné,sprchu možno použít přímo na sále.Dokonce mi přinesli i telefon, když se na mě sestra ptala, jak pokračuje porod.Co to je ale platné, když to nejhorší mělo následovat..
Asi po 12 hodinách jsem začala rodit.Moc to nešlo, ale nakonec jsem porodila malinkatou holčičku.Dodnes jí mám před očima a nemohu zapomenout.Hned jí odnesli na zvážení kamsi pryč.Pak mi přišla p.prim. Podholová sdělit, že má miminko 480gr, což nemá cenu zachraňovat...Jak pro koho.I když jsem to trochu čekala, byla jsem v šoku a nezmohla se na slovo.Následoval porod placenty.Bohužel ta placenta byla tak tenká, že se trhala a bylo to náročné.Placentu mi rodil nějaký mladý doktor, který se na mě vyloženě učil a nějaká porod.asist. mu radila.Doktor mi musel tu placentu odřezávat skalpelem, a to BEZ UMRTVENÍ, či podání jiného léku.Kdo to nezažil,ani si nedokáže představit tu bolest. Připadala jsem si, jak někde v 15stol., kdy se to dělalo podobně.Porodní asistentka musela na mě neustále hučet, ať se panu doktorovi tak nevzpouzím, že to musí vyčistit, jinak bych měla problémy!!(Jak jsem si později zjišťovala v jiných nemocnicích, tento zákrot se má dělat s umrtvením.)Bylo mi hrozně jednak psychicky a ještě tato bolest.Nedalo se to vydržet a bylo to pro mě nekonečné.(Nakonec jsem stejně po týdnu po propuštění musela,ale již v jiné nem., na dvě kyretáže, neb jsem prý byla v hrozném stavu)Por.asistentka mě ještě říkala, ať ležím klidně, že umrtvení dávaj jen hysterkám!!
Když to vše zkončilo, všichni se odebrali do místnosti, kde byla asi moje malá holčička.Bylo tam asi dohromady 6 lidí-sestry,doktoři.Dle mého názoru zkoumali moji malou holčičku, kdo ví, co vše tam s ní dělali...Nikdo za mnou už nepřišel, aby se zeptal, jestli ji chci ještě vidět, nebo se s ní rozloučit!!!! Odepsali "to" jako potrat. Automaticky.Až pak jsem se dozvěděla, že jsem mohla holčičku normálně pohřbít, kdyby se to zapsalo jako porod.O tom mě ale nikdo neinformoval.Byla jsem v takovém šoku, ze všeho, že až potom, za několik hodin, mě docházelo, co jsem měla udělat a o co zažádat.Škoda, že nemohl být manžel u toho,byl zrovna mimo republiku, určitě by mě podržel a pomohl.Pak mě ještě odvezli na chodbu, kde mě nechali dál ležet nějakou dobu samotnou a jen jsem slyšela, jak diskutují o mém miminku, s kterým dělali kdoví co.Paní Prim. mě dokonce řekla, že jelikož už jedno dítě mám, nebude se mnou o ničem diskutovat, jako jestli zachraňovat ano či ne. Prý, kdybych byla prvorodička, bylo by to jiné..!! Paní Prim. mě připadala dost tvrdá a chladná,možná horší, než kdejaký doktor.
Toto je má zkušenost.Věřím, že jiné maminky mají jen pozitivní zkušenosti, pokud neměly žádný závažný problém. Ale chtěla jsem to ze sebe dostat a napsat, co se může v této opěvované Fakultní nemocnici stát.