Máte úplnou pravdu paní Kohnová,cítím to stejně.. Jen možná hůř, protože si vyčítám, že jako matka jsem málo bojovala, ale jak jsem psala, nikdy jsem v životě nic takového nezažila a byla jsem tak ze všeho v šoku, že jsem ze sebe nevydala jediné slovo, abych se ozvala dřív.Došlo mi to až o pár hodin později a to již bylo pozdě.Jak jsem se vyptávala později v jiných nemocnicích, tak jinde mamince nabídnou, chce-li se s děťátkem rozloučit, či ne (někdo opravdu radši nechce),dokonce někde nabídnou a zavolají na požádání i faráře..Mluvím samozřejmě o případech, kdy se to mimi narodí již v pozdějším stadiu, ne při potratu,ve 3 měsících. Jak jsem psala, je spousta maminek, které neměly problémy a chválí si tuto porodnici, ale věřte mi, já tam ležela 2 měsíce a zažila jsem tam takových situací, kdy nám pacientkám tuhnul úsměv na rtech,co tam s náma maminkama dělali,nebo naopak vůbec nedělali..Mohla bych mluvit i o dalších příšernostech, ale radši nebudu.Asi bych o tom musela napsat knihu)
Je škoda, že na rizikovém oddělení jsou všichni strašně fajn, nebyla tam jediná nepříjemná sestřička, všechny se o nás tak staraly a pak při porodu to jiní tak zkazí.Jak píšete, musíme jít dál.