Tili,

já jsem taky vstala asi 20 minut po porodu placenty a došla jsem si pěšky na sál na zašití a potom na pokoj. Takže ne ve všech porodnicích je povinné 2 hodiny ležet.

Jinak - a to už teď není jen na Tili - mi přijde dost zvláštní, že když tu někdo napíše nějakou negativní zkušenost s doktory jako Míša 3, hned se na ni sesype pár lidí, že to určitě není pravda, že si to musela vymyslet, protože ten komentující sám ani nikdo jiný kolem něho to nezažil, a proč sem píše takové negativní věci, že to lidi nepříznivě ovlivní.

Zdá se mi to trochu podobná reakce jako nedávno v případě Daniely a Lukáška, kdy Jana napsala prakticky totéž (že nechce slyšet negativní věci) a spousta lidí se vrhlo tentokrát na ni. Jana pak zpětně reagovala velmi hezky v tom smyslu, že jí samé se stalo kdysi něco, co ji ovlivňuje natolik, že má z určitých věcí panický strach a bere si je víc, než je potřeba, a že bude uvažovat o tom, jak tuhle věc řešit U SEBE, protože chápe, že ty přehnané reakce jsou její problém, nikoli problém Daniely, která po pravdě vylíčila svůj příběh. (Před oběma - klobouk dolů).

Já nevím, tedy, ale tím, že se o něčem nenapíše a nebude mluvit,tak to přece nezmizí ze světa. Chápu, že bychom všichni byli raději, kdyby se děly jenom samé hezké věci a pořád svítilo sluníčko. Ale občas prostě prší a padají kroupy, a i když to budeme popírat, tak pršet prostě nepřestane. Radši se naučme, jak se na takové věci dá reagovat, a k tomu nám mohou přispět i ti, kteří sem píšou své (i negativní) zkušenosti. Daniela i Míša 3 jsou obdivuhodné tím, že to mají mnohem těžší než my ostatní, a přesto se nesoustředily jen na své problémy, dokázaly nezatrpknout a řeší věci pozitivně.