Jo, bylo to na Sušicku, ale nevím, jestli to nebyla nemocnice v Klatovech(???). Jenom jí mrzelo, že dítě odvezli a ani vlastně nevěděla, co se s ní děje, nikdo nic neříkal, až se nakonec někde rozčílila (nechápu, že kolik dní po porodu nevěděla co je s její holčičkou) tak jí to teprve řekli, že je nějaká nemocná.. Samozřejmě k ní nemohla a zemřela asi za 14 dní. Ani jí z nějakého důvodu nenechali udělat pohřeb, není pohřbená s rodinou, zařizovala to tehdy snad nemocnice nebo co..
Já jsem sice v nemocnici nadšená nebyla, ale po CS mi hned přišli říct, že je to holčička, zdravá, kolik měří, váží atd. Nikdy jsem nebyla za žádnou informaci šťastnější. ;-)
Když babičky vyprávěli, jak žily, vždycky jsem byla zticha ani jsem nedutala. Hrozně mě to zajímalo. Nejvíc, když vyprávěl děda, jak bylo za války (byl totálně nasazen a 2x utekl), ale na dětství ani jeden z mých prarodičů nevzpomínal, nevím, jestli měli špatné nebo dobré, prostě to pro ně bylo takové období "bez zážitků" asi.. jejich život začínal někdy v náctiletých rocích.