Já to tady pročítám a myslím že všechno záleží na době ve které děti vyrůstají. Není to o tom, jestli rodiče mají, nebo nemají rády své děti.Nemyslím že děti v rodinách chudých se koupali jen jednou týdně, protože by je rodiče neměli rádi. Prostě byla taková doba. Koupali se tak všichni a bylo to normální. Bylo to proto, že si lidé museli každou kapku vody nanosit od studny, která byla třeba daleko a tu vodu pak ohřát v kotli. Moje maminka vypráví, že takhle chodili pro vodu ještě rok před tím, než jsem se narodila (je mi 34). Bydlíme na kopci, studny jsou tady hluboké 25 m a nejbližší studna 100m. Pumpovalo se ručně, dlouho to trvalo, než voda začala téct. A pak když se někdo objetoval a pumpoval, hned tam stála celá ulice s kbelíkama. Upozorňuji, že nebydlíme v žádné zastrčené obci někde v horách ale asi 10km od Brna.
Mám ještě obě babičky kterým je hodně přes 80 a dědu kterému je 94 let. Všichni vzpomínají na dětství s láskou a jaká to byla krásná doba. Taky museli chodit pást a babička vypráví, kolik u toho užili legrace. Babička taky říká, že nejlíp si odpočne při okopávání ) A ještě bych chtěla napsat něco o nemocech tenkrát a dnes. Moje mamka vzpomíná, že v dětství ona ani její sourozenci nebývali nemocní. Občas aby nemusela do školy, si prý nějakou nemoc vymyslela ) Já už bývala nemocná často a moje děti jsou nemocné téměř neustále, obě děti mají poruchu imunity, alergie na kde co atd. Tak si někdy říkám, jestli ten pokrok není spíš na škodu :-(