Macesko,

Mam doma ctyrleteho zbojnicka,ktery vnima svet take jinak nez normalni populace. Ikdyz je maly, kazdym rokem pocituji "rozvirani nuzek". Martinek ve svem veku nezvlada, jednoduche povaly napr. "podej mi auticko".
Na druhou stranu pokud se citi v bezpeci dokaze byt velmi bezprostredni, rad se smeje dokaze projovovat radost i nevuli.
Ja jsem si dost dlouho myslela, ze tvoje slova o Mise, jako inspirativnim diteti, jsou "lehka" poza, jak se vyrovnat s jeji jinakosti. Nedavno jsme byli se synem na detskem hristi, byla tam s nami jeste nejaka holcicka s babickou. Martinek mel zrovna dobrou naladu a radostne pobihal a lez na klouzacku.
S babickou jsme se daly do reci. Po uvodnich frazich jsme se dostaly k tomu, ze Martovi jsou ctyri a ze pujde do specialky pro velmi tezce vzdelavatelne deti. Babicka na to "Ja jsem si rikala, ze je poztizeny. To smutne." Pani jsem rekla, ze je to vubec neni smutne, ze je to uvanujici, tezke, ale ne smutne.
My mame se synem "spoustu radosti". Ani nas rodice, ani syna neni potreba litovat. Jediny co bych si prala, aby ho lide akceptovali, a brali jako partnera pro komunikaci.. Jeho, ze vnima svet jinak neboli, zatim. Na nas je, abysme ho priravali na to, ze ikdyz je v dost veceh pomalejsi muze po svete chodit "zprima". {Jak na to nevim :}.
Ja se na tu babicku nezlobim, protoze bych pred narozenim syna reagovala mozna stejne.
Misi obrazky jsou nac dobry. Martinek kdyz videl Johny Deepa, tak pronels na nej velmi dlouhou vetu "koukej, klobouk, ze jo."