Myslím, že jakkoliv hodnotit nebo odsuzovat něco na základě zkušeností jiných a nebo na názoru většiny populace, která navíc vegetariánství nikdy nevyzkoušela a nemůže tedy o něm téměř nic vědět stejně jako kritik sám, mi připadá přinejmenším zbytečné.
Jsem vegetarián již delší dobu, ale požívání masa se nikomu nepokouším vyvracet. V dobách mého masožroutství sem totiž vegetariány moc nemusel a často sem se uchýlil k velmi tvrdým kritikám, které teď sám často sklízím.
Moje cesta k bezmasé stravě vedla značnými útrapami. Oganismus dával neustálé signály, že něco není v pořádku. Časté bolesti hlavy, náchylnost na různé vyrózy a chřibky, zvýšené teploty, problémy s trávením a také vylučováním. Dlouho jsem se tedy pokoušel sledovat a kontrolovat vše co jím, jaké množství a jak na to tělo reaguje. Vypouštěl sem všechny možné složky stravy, ale masa jsem se nebyl ochoten vzdát, přesvědčen o "neotřesitelném" názoru většiny. Organismus si ovšem rozhodl sám a já jsem se v určité fázi uvolil k postupnému omezování masitých pokrmů. Změna byla zaznamenatelná už asi po týdnu. Byl to pocit téměř jakéhosi procitání. Po asi dvou měsících omezování sem se však stále necítil úplně ideálně, tak jsem se rozhodl vstoupit na "tenký led" a nejíst maso vůbec.
Mám naštěstí mezi přáteli dva dlouhodobé vegetariány, kteří mě zasvětili do tohoto spůsobu žití a byl sem též nucen si mnohé sám přečíst a objasnit. Výsledkem toho je, že sem již zhruba rok nepocítil žádné již výše zmíněné fyzické ani psychické omezení, které mi dříve jak v normálním životě, tak v mojí profesi hudebníka, kde je nutné být často velmi koncentrovaný, činily nemalé potíže.
Jelikož dnes vím, že být vegetarián není životu nebezpečné, tak bych rád zvřejnil některé poznatky, ke kterým jsem v průběhu svého vegetariánství dospěl.
Prvním z nich je to, že touha stát se vegetariánem musí pramenit z postupného hlubšího sebepoznání a ne z pouhého přesvědčení někým nebo něčím. Čili jde o odhalení toho, že skutečně právě požívání masa je příčinou mých problémů jak fyzických, tak psychických a duševních. Musím podotknout, že jsou to problémy které často moc nevnímáme, nebo jim nepříkládáme velkou důležitost a právě ony můžou být časovanou bombou.
Dále je nutné si uvědomit, že nejde jen o změnu jídelníčku, ale především o zcela jiný postoj k životu, a to nejenom ke svému. To sebou nese i podstatné změny ve funkci organismu, a to hlavně v počátečním období. Na to je třeba se připravit, počítat s tím a zbytečně se nelekat. Myslím však, že tyto změny jsou hlavně pro trávící ústrojí značnou úlevou.
Nemůžeme si prostě myslet, že budeme žít stejně jako dřív, když jsme byli zvyklí konzumovat deně maso. To nás přesycovalo všemi látkami, čímž nám do jisté míry otupovalo smyslové vnímání. Tělo bylo totiž nuceno zpracovávat takové množství látek, že na smysly a myšlení již nezbyla téměř žádná energie. Tím také vzniká dost velký pocit stresu při jakékoliv práci vyžadující soustředění, sebeovládání atd. Člověk vegetarián je prostě mnohem citlivější a vnímavější. Bohužel však nejenom k pozitivním ale i k negativním vlivům. Proto je velmi žádoucí zabývat se též více svým duchovnem a učit se nazírat na působící negativa z postupně rostoucím nadhledem a dokázat je v sobě proměnit. Myslím, že právě tato citlivost bývá mnohdy mylně považována za tradovanou oslabenost, která údajně z vegetariánství pramení.
Všechno předešlé bych shrnul tím, že vegetariánství nelze chápat jako nějaké omezení nebo dokonce půst. To je totiž jedno ze špatných pochopení z něhož pramení většina zklamání a následného odporu k bezmasému stravování.
Vegetariánovi jde především o způsob života a o cestu k hlubšímu poznání a uvědomění si sebe sama v souladu z okolním světem.
Tento příspěvek je však samozřejmě velmi obecný a je dobré se o vegetariánství více poučit, a to nejlépe rozpravou z člověkem, jež je opravdu zasvěcený a dlohodobě praktikuje vegetariánský způsob života. Teprve potom má smysl vynášet jakékoliv soudy. Troufám si však tvrdit, že potom už to zcela postrádá smysl. :-)))


Vše dobré přeje Franta L.(Joe Body)