Tak mě teda ne. Naštěstí jsem nikdy nezažila pravou šikanu, ale vždycky jsem litovala, že stojím tak nějak mimo. Hodně času jsem trávila učením se do školy, takže jsem ani neměla o čem s druhými mluvit. Dodnes se necítím v kolektivu moc dobře a i přátelé se mi hledají těžko. Proto u mého dítěte je pro mě nejdůležitější, aby mělo dobré kamarády, a získalo "sociální dovednosti". Nechci, aby bylo například doktorkou, ale aby dokázalo "přežít v kolektivu" Pro mě je to pořád věc, která se mi nepovedla, a dodnes s ní bojuju