Ahoj Lenčo,
já ti rozumím. A rozumím i tvému pocitu uspokojení a zasloužené odměny - "nenechala jsem to náhodě, postarala jsem se, vyšlo to". Je to takové evropské, západní, moderní. Jaký si tu uděláš, takový to máš, že.
S tímhle postojem jsem se, stejně jako ty, pustila do snažení a shánení už při prvním těhu, tj. před šesti lety.
Jen nevím, jestli ty rozumíš mému pocitu frustrace, kdy každá snaha vyšla vniveč a kdy jsme já i manžel chodili, sháněli a všude naráželi na zavřené dveře.
Mezitím jsem stihla porodit druhou holčičku a jako zázrakem se na poslední chvíli všechno domluvit podařilo. Ano, jsem spokojená a šťastná. Ale po svých zkušenostech to nevnímám jako zaslouženou odměnu ale jako skutečnou... no, křesťané používají slovo "milost". Opravdu nemám pocit, že je to moje zásluha.