Je to tak,že odcizení nastalo poté,co jsem se vrátila zpět po rodičovské do práce a maminky kamarádek mých dětí zůstaly doma.Mám teď jiné starosti,zájmy,náplň dne než ony.
Dceru mrzí,že už se s nimi nescházíme,ale mám pocit,že ony mě nemusí a já si s nimi také nemám moc co říct.Vlastně to první odcizení nastalo po narození druhé dcery-náš jiný režim dne,než jejich,ony měly k dispozici babičky,manžele brzy doma a já jen ty dvě děti a manžela,kterého jsem viděla jen o víkendu.Pak se to srovnalo,ale teď je to tady znovu.
Věřím,že se to zase srovná až se ony zase vrátí do práce a budeme ve stejné životní etapě.
Ale opravdu mě mrzí,když vidím,jak je dcera smutná,když je vidí,jak jdou od někoho z návštěvy a my teprve odcházíme ze školky...
Všem vám přeji nádherný předvánoční čas a hodně milých lidí kolem vás.