ja jsem si taky prozila sva desna obdobi ve skole, ale mne to "outsiderstvi" naopak ani moc neposililo, nebo to u sebe nejak neporozuji:o) Muj problem je, ze jsem introvert,takze jsem se ve tride stydela promluvit, rict svuj nazor a to mi zustalo. Kdyz mam naladu na spolecnost, tak se podle svych pratel chovam jako extrovert, ale jindy, kdyz nemam zrovna moc chut se bavit a seznamovat se a jsem zrovna ve spolecnosti,tak me chytne takovy ten velmi neprijemny pocit, ze se ted na me vsichni urcite divaji, ze si s nikym nepovidam a ze jsem chudinka apod., proste myslenky, ktery me napadaly, kdyz jsem jeste studovala. Napr. ikdyz jsem mela vzdycky dobry znamky, bala jsem se, ze kdyz se me ucitel na neco zepta a ja odpovim spatne, budou si vsichni myslet, jak jsem hloupa, tim jsem byla v zacarovanym kruhu a mela takovy strach, ze kdyz se me ucitel na neco zeptal, byla jsem tak vystresovana, ze jsem rekla nejakou kravinu, ktere se vsichni samozrejme zacali smat:o/ A bohuzel tento strach promluvit a rict nekdy nazor, ktery se zrovna neztotoznuje s ostatnimi, mne zustal do dnes. Muj manzel je naprosty opak me, je velmi spolecensky,zdrave sebevedomi, zabavny, a on mne v techto chvilich dost pomaha. Uci me vykaslat se na to, co si o mne budou ostatni myslet, nebat se promluvit a rict svuj nazor apod..no, je to takovy muj osobni terapeut:o) on si sam na zakladce prosel sikanou a to ho nejspis naucilo se povznest nad to, co si o nem ostatni mysli. treba se k tomu jendou dopracuju:o)