Jsem asi také světlá výjimka,ale podle mne je pan Sadílek dobrý doktor.Je to můj gynekolog poslední 4roky a jsem s ním opravdu spokojená.Při vyšetření je s ním sranda a ještě se mi nestalo,že by mě od něj vyšetření bolelo. Nedávno jsem s ním absolvovala laparoskopii a jsem spokojená. Před operací si se mnou půl hodiny povídal ochotně odpověděl na všechny moje otázky. Mám 2 jizvy, první je velice dobře schovaná v pupíku, skoro neviditelná a druhá na levé straně se krásně hojí.Také jsem byla v nemocnici v Neratovicích a spíš jsem byla nespokojená se sestrami:

Několik hodin po zákroku jsem se musela jít, nic proti tomu bylo by tu super, kdyby mě sestra nevedla přes celý pokoj úplně nahou! Měla jsem sice jenom jednu spolubydlící, ale spíš mě zarazilo, že se sestra neobtěžovala nijak zamknout dveře a do místnosti mohl přijít kdokoliv HLAVNĚ manžel mojí spolubydlící těhulky! Který tam byl pečený, vařeny. Bohužel jsem nebyla ve stavu, ve kterém bych měla sílu se hádat tak jsem se soustředila na cestu do sprchy. Ve sprše jsem se bála pořádně umýt od desinfekce kvůli čerstvým stehům a drénu, který držela sestra. Bohužel se to sestře nelíbilo tak na mě spustila, že tu desinfekci musím pořádně umýt nebo že to udělá sama. Snažila jsem se jí vysvětlit, že mě bolí celé tělo a že tu desinfekci přežiji. V zhledem k tomu, že jsem už 24 hodin nic nejedla poprosila o jeden rohlík. Na to my sestra řekla, že jsem asi úplně blbá, protože bílé pečivo nadýmá! Strašně mě naštvalo, že sestra která vidí jaké mám bolesti jak se sotva držím na nohou na mě může být takhle zlá a z té bezmoci jsem se rozbrečela. To asi sestru obměkčilo a řekla, že mi přinese piškoty, ale jestli se v noci „pobleju“ (její slova), tak to po mě uklízet nebude. Vzhledem k tomu, že jsem do sebe byla schopná nasoukat jenom 3 piškoty tak se nic takového samozřejmě nestalo. Nicméně při cestě zpět na lůžko se mi strašně zamotala hlava a v momentě kdy jsem dosedla na postel jsem omdlela. Když jsem se probrala, tak na mě sestra začala řvát ať se koukám sebrat a zvednout si nohy na postel, že na mě nemá celý den.
Pan doktor Sadílek se na mě přišel podívat pár hodin po zákroku, ale jak sám předtím říkám z jeho návštěvy jsem si toho moc po narkóze nepamatovala a byla jsem s ním už dopředu domluvená, že týden po zákroku zajdu k němu do ordinace, kde probereme postup léčby.
Možná, že se sestry chovají jinak k těhotným a jinak ženám, které jdou „jenom“ na operaci, nevím. Určitě si ale hodně rozmyslím jestli do této nemocnice půjdu někdy rodit. Takový zbytečný stres a bezmoc bych nerada zažila znovu.