Ahoj, všechny kojící či nekojící, na veřejnosti či doma!
Jednoduše řečeno - našeho Adámka kojím i dokrmuji všude, protože všude chodí s námi. Tím myslím opravdu všude (restaurace, supermarkety, výlety, párty, jízda autobusem, vlakem a mnoho jiných akcí) Je sice smutnou pravdou, že teprve s kočárkem člověk zjistí, kudy neprojede a kde musí co objíždět, ale s krmením jsem si hlavu nedělala, nedělám a (doufám) dělat nebudu. Je to naše miminko, kdo má zrovna hlad a komu se nelíbí, že kojím na veřejnosti, tak ať se zkrátka nedívá!!
Uznávám však, že vyrovnat se s pocity, že se na mě ostatní dívají jakoby s despektem, asi není snadné. Zkuste se na lidi usmát a miminko si přitom hladit - dát tedy najevo, že to děláte ráda a přináší vám to radost. A povídejte si s miminkem nahlas (např. Teda tady se nám někdo ale pořádně vyspinkal, to máme hladeček, neboj se, ňufíčku, maminka ti hned dá mlíčko.... Ano, to je tvoje mlíčko, jenom pro Tebe apod.)Pomáhá to i v jiných situacích.

Zdraví
Monika