mila jano
pri cteni vaseho pribehu se mi otevrela moje stara rana.Muj chlapecek bojoval o zivot tyden a prezil.Jsou to uz dva roky ,je naprosto zdravy ale ve mne to stale je.Myslim ze kdo to nezazil ,tu hruzu ze moje dite umira ,tu prazdnou naruc ten to nepochopi.Moje dite prezilo a presto jsem po roce upadla do depresi .Lecim se u psychologa a beru i leky.Nyni mi uz je dobre jen mam o nej mnohem vetsi strach .Mozna by bylo dobre zkusit take vyhledat odbornou pomoc ,to prece neni ostuda .Vzdyt co muze byt horsiho nez smrt ditete
...
Jeste pamatuji se ze jsem obrazne receno nevidela sve dve starsi deti v te dobe 8 a10 let .myslim ze je to normalni a clovek se nema za co stydet,presto me to doted mrzi.snazte se lasku kterou jste v sobe mela pro Barunku davat sve druhe dceri,potrebuje ji.
Drzim Vam palce a preji hodne sily
Radka