Mam s kojenim na verejnosti docela dobre zkusenosti. Ale je fakt, ze se na to, jak to kdo hodnoti, nezameruju. Je mi to jedno. Pamatuji se pouze na jednu opovrzlivou poznamku jakesi klimaktericke pani (ty snad za to ani nemohou, samy byly o moznost kojit bolsevickymi pomery v porodnicich a na detskych strediscich pripraveny). Zda se mi, ze lide koukaji spis proto, ze vidi neco pro ne neobvykleho a take z takoveho nejakeho divneho voyerstvi. Nektere pohledy vnimam jako sympatizujici, nevadi mi.
Kuriozni mi spis pripada dost casty nazor, ze kojit tak velke dite, jako je to moje (osmimesicni) je neprirozene.... .
Co se tyce pomoci s kocarkem, pri obou detech se mi nejlepe osvedcil tento postup: vyhlednu si primereneho pana a jasnym veselym a pomerne hlasitym hlase pravim: "pane, mohl byste mi, prosim, pomoci vynest kocarek?" Pokud odpovi obyvyklym: "Jsem po operaci" odpovidame se starsim synem unisono: "Vy taky?????" a smejeme se. Vetsinou ale muzove ochotne vyhovi a kdyz pak jeste se zarivym usmevem podekujete, jsou polichoceni. Nikdy necekam, ze se nekdo dovtipi sam, ale i to se stava. Pri tlacenici v autobuse dav zabirajici kocarkovou plosinu proste asertivne donutim odejit.
Nenechte se otravit, pokud se budeme chovat jako normalni sebevedome zenske a mamy a ne jako nervozni slepice, postupne si vsichni ti vtipni sovinisti zvyknou.