Opravdu mě hodně překvapilo, jaké změny se v porodnici udály od doby, kdy jsem přivedla na svět Natálku (prosinec 1999). Ani tomu nemůžu uvěřit.
Moje zkušenosti byly nepříjemné.
Po příjezdu do porodnice ve 22 hod. mi sestra provedla měření. Poté odvedla na pokoj i s manželem. Zatím se jevilo vše normálně.
Klystýr a holení ale provedla automaticky bez otázek, celý přístup byl velmi chladný a nelítostný. Pokračovalo to na pokoji, zpočátku vždy někdo po určité době vpadl do pokoje, ani nevím, jestli to byla uklízečka nebo sestra, pořád se to střídalo. Koukla na mě a zavřela za sebou dveře.
Takže bez nějakého zvláštního dozoru jsem zůstala do druhého dne do 9.00 hod (nedej bože, kdyby měly přijít komplikace - nedokážu si představit, jak by to dopadlo), druhý den ráno v 9 přišel doktor a když zjistil, že jsem od včerejší noci otevřená stále a jenom na 2 cm, dali mi kapačku a porod se rozjel. Ještě teď si pamatuju, jak mě sestra seřvala, když mi při stahu měřila teplotu + ozvy, že se moc hýbu, že to nemůže změřit. Nezdráhala se ani před mým mužem, který je v tomto ohledu ale moc "měkký" a bohužel jsem v něm neměla takové zastání, jak jsem očekávala. Pouze přihlížel.
Stejně tak jako ke konci 2-3 přihlížející sestry.
Doktor za mnou přišel, až když jsem tlačila a vylízala hlavička.
Bohužel jméno doktora si nepamatuji, byl mladý, měl brýle a pamatuji si, že byl sympaťák. Až s jeho příchodem jsem se tak nějak vnitřně uklidnila a byla jsem pak úplně v pohodě. Šil mě asi hodinu, vůbec nic jsem necítila, a na jeho jediného byl nedala dopustit.

Na oddělení šestinedělí mě tu a tam někdo seřval, že mobiluju, že to ruší přístroje.
S kojením mi nikdo neměl snahu pomoci. Proklínala jsem všechny knižky, které jsem o kojení načetla!!!
Z porodnice jsem odcházela s bradavky rozpraskanými.
Všechno záleží na osobním přístupu a otázce štěstí, na koho kápnete.
Já jsem s odstupem času ráda, že tam byl takový doktor a na to chování slepic, které se ochomítaly kolem, jsem už nějak zapomněla.
A druhý porod ? Pokud bude, tak asi zase do Havličkova Brodu. Vím, co mě může čekat. Takže příště s heslem : "Horší už to být nemůže".