Opravdu mě hodně překvapilo, jaké změny se v porodnici udály od doby, kdy jsem přivedla na svět Natálku (prosinec 1999). Ani tomu nemůžu uvěřit.
Moje zkušenosti byly opravdu nepříjemné.Podotýkám, že jsem trochu "stresmanka", potřebuju oporu a tehdy jsem ji neměla.
Po příjezdu do porodnice ve 22 hod. mi sestra provedla měření. Poté odvedla na pokoj i s manželem.
Klystýr a holení provedla automaticky bez otázek, celý přístup byl velmi chladný a nelítostný. Pokračovalo to na pokoji, zpočátku vždy někdo po určité době vpadl do pokoje, ani nevím, jestli to byla uklízečka nebo sestra, pořád se to střídalo. Koukla na mě a zavřela za sebou dveře. Hlavně nefňukat.
Zůstala jsem tak do druhého dne do 9.00 hod (nedej bože, kdyby měly přijít komplikace - nedokážu si představit, jak by to dopadlo), druhý den ráno v 9 přišel doktor a když zjistil, že jsem od včerejší noci otevřená stále a jenom na 2 cm, dali mi kapačku a porod se rozjel. Ještě teď si pamatuju, jak mě sestra seřvala, když mi při stahu měřila teplotu + ozvy, že se moc hýbu, že to nemůže změřit. Nezdráhala se ani před mým mužem, který je v tomto ohledu ale moc "měkký" a bohužel jsem v něm neměla takové zastání, jak jsem očekávala a pouze nečinně přihlížel.
Stejně tak jako ke konci 2-3 přihlížející sestry, když jsem se jich ptala, jestli dýchám správně, málem mě seřvali: "neptejte se nás pořád, jestli dýcháte správně!".
Doktor za mnou přišel, až když jsem tlačila a vylézala hlavička.
Bohužel jméno doktora si nepamatuji, byl mladý, měl brýle a pamatuji si, že byl sympaťák. Až s jeho příchodem jsem se tak nějak vnitřně uklidnila a byla jsem pak klidnější. Šil mě velmi pečlivě asi hodinu, bolest jsem absolutně žádnou necítila a na jeho jediného bych nedala dopustit.
Nemusel říkat ani slovo, prostě cítíte takový nějaký bezpečí nebo oporu.
Na oddělení šestinedělí byl neustáloý pohyb lidí, sester...Ani chvilka klidu.
Tu a tam mě někdo seřval, že mobiluju, že to ruší přístroje. Byly to nejspíše staniční sestry.
Předporodní kurs jsme sice absolvovali s manželem, odnesla jsem si s sebou na lístečku, co si musíme a nemám brát do porodnice. Dopadlo to tak, že jsem zjistila, že díky tomu seznamu nemám spoustu věcí jako jsou vložky, pyžamo, ručník, podprsenku pro kojící (resp. správnou velikost- jaksi jsem to neodhadla)
Dali mi košili, kterou jsem měla neustále potřísněnou a na výměnu jsem musela dlouho čekat a říkat si o to několikrát.
Na pokoji jsem ležela ještě s jednou paní, které chodily návštěvy do pokoje, bylo to velmi nepříjemné - pokud by šlo, jelikož tam byli prakticky od poledne do večera. Zaplatila bych si příště nadstandart.
S kojením mi nikdo neměl snahu pomoci. Proklínala jsem všechny knižky, které jsem o kojení načetla!!!
Z porodnice jsem odcházela s bradavky rozpraskanými.
Všechno záleží na osobním přístupu a otázce štěstí, na koho kápnete.
Já jsem s odstupem času ráda, že jsem měla štěstí na doktora a to je hlavní.
Na to chování slepic, které se ochomítaly kolem, jsem už nějak zapomněla.
A druhý porod ? Pokud bude, tak asi zase do Havličkova Brodu. Vím, co mě může čekat. Takže příště s heslem : "Horší už to být nemůže".
Nebo víte na Vysočině o lepší porodnici???? Resp. lepším přístupu?