Mila slecno,

precetla jsem Vas prispevek a pripomelo mi to stres ktery jsem prozivala ve svem tehotenstvi. Riziko v nasem pripade bylo 1:9 takze pro me tehdy temer jistota. Podstoupili jsme rozhovor na genetickem oddeleni - nahodou byla tam vyjimecne mila a profesionalni doktorka, ktera nam podrobne vysvetlila co to je Downuv syndrom. Take nam doporucila amniocentezu a my jsme ji podstoupili ne proto ze v pripade spatnych vysledku bychom nechali dite potratit ale prave proto abychom druhou polovinu techotenstvi prozivali v klidu. Osobne nevydrzela bych cekani 20 tydnu abych se dozvedela zda je moje dite zdrave nebo ne. Vysledky u nas dopadly dobre a zbytek tehotenstvi jsme prozivali v pohode a bez nervu coz si myslim bylo pro naseho syna hodne dulezite. Proto nechapu proc se trapite. Neznat odpoved je mnohem horsi nez ji znat - jakakoliv by byla. Trapite tym nejenom sebe ale i vase dite - stres a nejistota mu urcite neprispeje. Nahodou mesic pred tim nez se narodil nas syn, se v nase rodine narodilo dite s Downovym syndromem - moje sestrenka prochazela "ekologickou" etapou ve svem zivote a odmitala jakekoliv UZ behem tehotenstvi. Kdyz se ji narodil syn - byla samozrejme z toho znicena, ted jsou mu pres 3 roky - je skvely, velice komunikativni i kdyz samozrejme jeho vyvoj probiha mnohem pomaleji nez u zdraveho ditete. Nejvice si sestrenka vycita prave to, ze nevedela o tom driv aby se mohla na tuto situaci pripravit. Ted samozrejme nema cenu vam vysvetlovat ze dite s Downovym syndromem neznamena konec sveta - je to tezke a nevsechny mame na to abyhom vyhovavali postizene dite. Ale myslim si ze je to mnohem lepsi vedet driv, treba vas ceka dobra zprava - a nestresovat zbytecne sebe, dite a okoli. Preju Vam hodne stesti a zdraveho chlapecka.