Genetyka to je fakt super věc.

Když se konečně pánům doktorům zadařilo a "my" jsme otěhotněli a počet očekávyných miminek se snížil ze 3 na 2, došlo na genetiku. Manželka, kterážto jest vysokoškolsky vzdělaná ve farmacii, takže jsem se domníval, že by tomu trochu mohla rozumět, nedala na varování jejího známého gynekologa. Patrně trochu zblblá z několikatýdenního pobytu v nemocnici a podle mého názoru trochu "divného" zacházení ze strany nemocničního personálu se nedala přesvědčit a nechala si krev odebrat. Ale to, že ty testy nemusí v našem případě "vyjít" jsem věděli.

No a ono to zrovna nedopadlo. My jsme byly, po ujištění o tom že to nemusí vyjít, v pohodě. Do té doby než následovalo v Podolí setkání s jednou naprosto neuvěřitelnou asi stoletou doktorkou. Do této doby jsem spoustu vyšetření absolvolal s manželkou - chodili jsme buď ke známím lékařům a nebo do takových zařízení, kde to bylo normální. Tato baba mě ovšem okamžitě vyfakovala (jiný výraz mě nenapadá) z ordinace a utvrdila manželku v tom, že amniocentéza nic není a musí se udělat.

Takže došlo na amniocentézu, jelikož "jsme" byli těhotní double, tak s pobytem v nemocnici, ten se trochu protáhl, poněvadž té čarodějnici to trochu utíkalo (plodová voda).

Moc jsme si nepřipouštěli nějaké další komplikace (předtím už jich bylo tak na román), takže když mi cestou do Brna zazvonil v autě telefon, s tím, že nejlépe ihned máme přijít oba na odběr krve, že potřebují NĚCO zjistit, tak by se ve mě krve nedořezal... Paní doktorka (přírodních věd) byla velmi ochotná - po telefonu se se mnou nebude o ničem bavit! A basta.

No tak jsme tam šli. Vzali nám krev a manželce, která má zkoušku z genetiky asi tak v jedné větě vysvětlili o co jde a že je asi 10% pravděpodobnost, že se narodí jedna z holčiček (to jsme dosud nevěděli a ani vědět nechtěli a taky jsme se na to neptali :-) s nějakou vadou, která se nedá určit. Ovšem pokud tuto chromozómovou anomálii nenajdou u někoho z nás, pak by bylo po problémech. A pro jistotu ať si rozmyslíme, jak to budeme řešit. Když manželka pronesla něco v tom smyslu, že 10% je dost málo, tak za námi ještě paní doktorka přírodních věd vyběhla na chodbu a něco na nás pokřikovala ať nebereme na lehkou váhu.

No samozřejmě, že u nás nic nenašli. Ale tou dobou už jsme začali konat sami a chtěli jsme se po poradě s několika známými a tou dobou už jedinými důvěryhodnými lékaři ujistit, že holky jsou zdravé. Takže proběhlo pár ultrazvuků a nakonec asi hodinový „průzkum“ u vzpomínaného pana doktora Marka.

U něj jsme měli tu celou genetickou anabázi začít – po té co obeznámen od kolegů s naším příběhem vyřkl závěr, že mu přijde vše v pořádku, se nás jako první lékař zeptal, proč si manželka nechala dělat testy, proč byla na amniocentéze, když čeká dvojčata a v tomto případě ukončení jednoho těhotenství znamená tak velké riziko pro druhý plod, že ho nelze doporučit…

No a teď máme dvě zdravé roční holky, které se narodili o 3 měsíce dřív (a za to pro změnu vděčíme opravdu skvělým neonatologům v Podolí). Nikdo nevyloučil, že předčasný odtok plodové vody nesouvisel s prodělanou amniocentézou.

Genetice zdar!