Milá Petro, ne ja se Daniely neštítím a už vůbec ne jejího chlapečka, mám známé s postiženým dítětem, a proto vím, jak se s tím vyrovnali oni. Nebylo to lehké, ale milují ho, přijali ho jako dar a milujeme ho všichni a nevidíme ho jako postiženého, ale jako rovnocenného člena rodiny. A proč by se Daniela měla léčit? To je jednoduché - snad to jsou již 4 roky, co se to jejímu Lukáškovi stalo a ona jak se zdá, udělala jen málo krůčků k přijetí svého synka, to neznamená péče o něho (věřím, že o něho pečuje dobře a snaží se na maximum).. a ze začátku jsem tomu rozumněla, že píše, že potřebuje sdělit svou bolest, ale její už teď málem 4-letá medializace se mi bohužel nelíbí a možná že už odbornou pomoc i vyhledala.
Takže souhrn:ano, je dobře když svůj pohnutý příběh zveřejnila, to ano, ale neustálá medializace? myslím, že by bylo lepší tuhle energii obrátit na syna a na sebe, nevím, jenom hádám, ale cítim, jakoby Daniele dělalo dobře že ji tady glorifikují a to bych ji i dopřála, ale nevidím, že by to byla pro ní a jejího syna pomoc. Nikdo z nás si nevybereme svůj kříž a kdybychom to skusili, tak stejně najdeme ten svůj... Daniela možná někde uvnitř cítí vinu a proto musí nejdřív sama sobě odpustit a začít znovu.. s láskou. Snad jsem to vysvětlila aspoň malinko. L.