Ano, i u nás se stalo něco podobného. Já televizi moc nesleduju, a často tak mám spor s manželem: „…furt sedíš u televize…“ vs. „až skončí tenhle film ,chci se kouknout na zprávy, ty první jsem neviděl, a pak dávají…“ Dcera večerníček sledovala od malička (býval to jediný způsob, jak jí udržet při večeři v klidu a vpravit do ní trochu stravy), ale šok byl pro nás Krtek, přesněji Krtek a autíčko. Dcera se zájmem hleděla na zcela srozumitelný příběh se srozumitelným koncem – krtek už má vytoužené autíčko a odjíždí a mává z kolečka uprostřed černé obrazovky a KONEC. Trvalo to asi pět vteřin, než se objevila hlasatelka. V tu chvíli se ozval ohlušující jekot, řev a pláč a vztek. Chlácholení nezabíralo. Mít video, okamžitě jedu do půjčovny snad až do Brna. Za hlasitého škytání a vzlykání, jsem odsouvala stolek a dítě div že do televize nevlezlo, zkoumalo kabely, prostor pod televizí, koberec a přilehlé skříně. Krtek NEBYL.

Ad. diskuze televize ano či ne – taky jsem spíš proti, ale nic se nemá přehánět, a myslím, že Kouzelná školka, Kostičky, Večerníček a sem tam nějaké video za deštivého odpoledne, není nic, co by z dětí dělalo „notorické sledovače televize“ či násilníky. Nerada pouštím Teletubbies nebo Pokémony…