Ahoj,
můj přítel má v rodině genetickou vadu. Na testech jsme byli ještě než jsem počala a když už jsem byla těhotná, tak si mě taky občas někam zvali navíc, ale já jsem chtěla podstoupit vyšetření co nejméně, takže to byly snad jen asi 2 ultrazvuky. Nějak jsem prostě věřila, že všechno je v pořádku. To prý hodně pomáhá. Malá se mi v břiše taky hodně mrskala, byla velká (55cm) a někdy to vypadalo, že chce z bříška odejít hned a to nejkratší cestou.
Ale chtěla jsem napsat něco o doktorech. Když jsem otěhotněla a vypadalo to, že můj lékař mi bude dělat ultrazvuk každou kontrolu, tak jsem mu donesla stoh polemických článků o jeho neškodnosti. Necítila jsem se u toho nejlíp a čekala jsem, co mi na to řekne. Zachoval se jako formát (ale mělo by to být normální) a řekl mi, že můžu jakékoliv vyšetření odmítnout a vůbec se mnou jednal po celé těhotentví skvěle. Ale ze zkušeností naší rodiny a téhle své těhotenské vím, že u nás není dobré "podvolit se lékařské mašinérii", ale že je nutné shánět si informace a názory dalších lékařů, shromažďovat kopie všech zpráv, ptát se doktorů, co znamenají výsledky vyšetření atd. Můj gynekolog je například roztržitý jak starý profesor matematiky, takže jsem se ho například krátce před porodem ptala, jestli by mi neměl udělat výtěr na kultivaci, aby se miminko při porodu něčím nenakazilo, on na mě kouknul přes brýle a řekl, no jo, to bychom měli, tak se ještě položte...
A takhle je to u lékaře všude a asi ještě dlouho bude. Lékař není obeznámen s mým stavem a spisem, když vcházím do ordinace. Hrabe se v papírech a pátrá, o co jde. Nedovedu si představit např. takhle nepřipraveného soudce. Ale jak to dělají staří lidé nebo ti, kteří nejsou schopni přistupovat k tomu aktivně, třeba proto, že vůbec nepochopí, o co jde, to nevím.