Ahoj holky,
zdravím všechny snažilky, ke kterým jsem se konečně taky přidala. JE mi 24 a mám dvouletého syna Matěje.
O toho jsme se snažili deset měsíců, v té době jsem dala výpověď v práci, která mě štvala, dala se při své obrovské nadváze na spinning, našla práci, kterou miluju. Ale myšlenky na mimi se mi vtíraly pořád. Manžel byl z toho na prášky, protože jsem ho v době ovulace nutila vstávat ve čtyři ráno, protože JSME MUSELI. Pak, když mě nová práce začala neskutečně bavit a poměrně časově vytěžovat, jsem usoudila, že jsem ještě dost mladá a s mimčem není kam spěchat. Že teda upřednostním kariéru. A za měsíc jsem zjistila, že jsem v tom. Bylo to úžasné a nedávno jsme se rozhodli, že Matesovi pořídíme brášku. Celý rok jsme měli nechráněný styk a nic, takže teď, když jsme se rozhodli, že do toho jdeme na plno, tak jsem si nastudovala prstíkovou metodu, a posledních 5 dní, jsme jí testovali. TAk příští středu uvidíme, jestli to fakt zabírá. Mimi si strašně přeju, ikdyž jsem Matýska rodila 22 hodin, tak na druhý den je všechno utrpení (a že to bylo utrpení) je tatam a člověk si říká, že by mohl rodit pořád. Že za tu radost to ROZHODNĚ stojí.