Jo, Hanče, to mi mluvíš z duše, mám něco podobného, v bleděmodrém, jen tak trochu jiný odstín. A souhlasím s tebou že výběr partnera je maximálně důležitý, a jak tohle neklapne, je skoro marné zkoušet kde co, je to hrozná námaha, frustrace a k ničemu to celkem nevede. Když se s někým nedomluvíš automaticky, nedomluvíš se, kdybys potila krev, a to hlavně jak jsi ta jediná z vás dvou, kdo o domluvu stojí.
Já doporučuju všem, aby se ve vztahu zaměřili na tom, jak se s partnerem cítí. Ne ve chvíli toho úžasného sexu (ze mě se po pár letech manželství stala "sexuální loudilka", prostě to chci aspoň jednou za čtrnáct dní, možná i týdně, a to se nezvládá...(bývalo to samozřejmě s tím loudilství naopak, když se narodily děti, dokonce jsem se skoro léčila na poruchu, neměla jsem vůbec chuť (bodejť, bez babiček a příbuzných, podrážděná z jeho neutuchajícíhgo borderalismu (zvláštní je to křeslo v obýváku - náš trvalý spor, už jsem se lekla že máš toho mého - ponožky bývají ovšem častěji na zemi a trenýrky za jeho stranou postele, kam já jen tak nechodím, - tehdy mi tvrdil, že jsem podrážěná protože potřebuju víc sexu, já jemu naopak, že na sex v tom bordelu a při pomyšlení, co mě čeká udělat a s čím mi nepomůže nemám naprosto chuť, a z toho jsem podrážděná, že se o mě zajímá jen když má chuť na hrátky, a ne když ho žádám o pomoc nebo spolupráci).
Takže analyzovat si jak se cítíte v normálních a třeba taky i trochu krizových situacích, kdy každý chcete něco jiného. Pak nestačí, že vás má rád a chce vás (to mě taky okouzlilo - znak nízkého sebevědomí!!!). Účastnila jsem se pak s ním akcí, co mě vůbec nezajímaly, nebo mi nevadilo, že nejsou akce žádné - chyba!! Problémy jsem neřešíla, vždyť to nebylo zas tak zlé, nechtěla jsem vyvolávat hádky kvůli malichernostem (chyba!!život se skládá z malicherností!!!) a radši jsem se přizpůsobila, on ovšem nikdy (já to z lásky od něj ani nechtěla, vždyť přece můžu uhnout já...)
Ten vliv rodiny je taky pravda, otec manžela se neúčastnil rodinného života, jenže já nevěděla, že je to u nich běžné. Myslela jsem, že to je tím, že jsem na návštěvě, tak se nechce vměšovat. Tchyně s tchánem žili s jejími rodiči, a hospodařili i vařili odjakživa společně, takže tchán tam byl jaksi navíc, i když už pak zemřeli, protože to tam s tchýní většinou hospodařila zas švagrová. Občas si přišel pro jídlo a odnesl si ho k sobě do pokoje v patře. Měl spoustu zálib,jako lepení modelů a vážnou hudbu, nic s rodinou, dokonce ani k řešení problémů, které v té době byly hodně akutní a týkaly se jeho syna se nepřipojil, jako by to neexistovalo. S manželem si podle fotek v dětství hrál a učil ho lepit a lítat ty letadýlka, ale jak dospíval, nerozuměli si, máma ho přehnaně ochraňovala, je až moc hodná, všem poslouží, nic nevyžauje, nosí za všemi jídlo a když ji pošlou k šípku přinese zas jiné, po všech taky samozřejmě uklízí. A to je něco, co syny ovlivní tak, že nebudou jiní.
My spolu dodnes neumíme mluvit, on je jako jeho táta, od problémů si někam zalízá. Má svoje aktivity, děti na to občas bere, mě moc ne (když mě někdy vzal na sport, tak se mi tam absolutně nevěnoval, a já měla pocit, že si celý den vůbec nevzpomněl, že já a děti tam jsme, nepřišel za námi, ani se nepodíval naším směrem, ostatní hráči na manželky občas kývli nebo na chvíli přiběhli, on ne, a navíc tam byl problém kde nakojit, přebalit, dát děti spát, všichni (kromě něj) jsme se tam trápili, takže tohle "společné trávení rodinného času" jsem zavrhla, mrzelo mě to tam všechno ještě víc.
Takže, holky, vybírejte si ty, co vás nosí na rukou nejen když se jim chce, ale když vy to potřebujete, co mají podobný pohled nejen na světovou politiku, ale hlavně na to, co to například znamená pořádek v bytě (ten můj je schopen mi v místnosti plné poházených věcí, s linkou plnou nádobí (co se nevešlo je na zemi) a pobryndaným stolem tvrdit, že je přece uklizeno, vždyť je tady pořádek!!atd.
Jinak převýchova chlapa v tomto věku je marná, nezbývá než se přizpůsobit, nebo jej včas kompletně vyměnit. Ach jo! Neznáte nějakého solidního volného mužského?