Mila Evo.Prezivame jak se da. To nejstarsi "dite", coz je sedmnactileta dcera, travi jiz druhy rok Silvestra se svymi prateli. Kluk (16) se jeste stale drzi doma a u toho nejmensiho je to jasne,trebaze nam dava denne najevo, ze by nejradsi taky vypadnul.S dcerou jsme si to pretrpeli jiz vloni, bylo to pro nas tezke, ale meli jsme moznost poznat jeji pratele a myslim, ze je v dobrych rukou. A nenudi se a ma pocit, ze preci jen ty rodice nejsou tak uplne priserny, kdyz ji pustej pryc.Diky tomu, ze mame kluky jeste doma, tak je to pro nas o neco lehci, uz si pomalu zvykame (tedy presneji ja, manzel to nese hur), ze je samostatna a chce mit svuj zivot.Ona byla vzdycky do sveta, ma to v krvi.Verim ji a jen po ni vzdycky chci informaci,kde ji v pripade potreby najdeme. A zatim nas jeste nezklamala.Doufam,ze to nezakriknu.
A jak je to s volnosti deti u vas?Ja mam pocit, ze ty nase deti maji volnosti dost,ony si mysli,ze je strasne omezujeme a nasi rodice se chytaj za hlavu,ze jim vsechno dovolime.Vsechno je relativni.Rikam si, ze stejne musej do sveta, tak doufam, ze jsme je na to dobre pripravili.Ted uz to asi moc nezmenime.Snazili jsme se, ted se taky musej trochu snazit oni.
A jak bojujete vy?Ahoj Iva.