V Podolí jsem rodila poprvé před čtyřmi lety (někde tady nude můj příspěvěk) a byla jsem tam spokojená. Proto jsem si to minulý týden zopakovala.

Co se týče přijímacích procedur a první doby porodní, nemám žádné nové poznatky. Tentokrát se totiž příjem sestával z letmého vyšetření, konstatování "za chvilku porodíte" a zavolání manžela z chodby. Ani při druhé době porodní jsem se na sále moc neohřála, ale stihla jsem zaregistrovat, že obě porodní asistentky, které se mi věnovaly, byly vlídné, klidné, mluvily zřetelně a nahlas (tím chci říct, že se snažily, abych jejich rady skutečně vnímala), s blbostmi typu administrativních dotazů se obracely na manžela a ne na mne. Chtěly se pokusit zvládnout porod bez nástřihu, což jsem byla ráda, i když se to nakonec nepovedlo. Kdy přišla doktorka, nevím. Miminko mi daly hned na bříško. První přiložení proběhlo velmi brzy (nevím, jestli je to skutečně tím, ale neměly jsme žádné problémy se začátkem kojení a taky jsem první dny krvácela méně, než po prvním porodu). Za dvě hodiny mě poslaly s manželem do sprchy. Motala se mi trochu hlava, a tak mě na pokoj odvezli, ale některé jiné maminky šly pěšky.

Na šestinedělí jsem přece jen přes víkend pobyla, tentokrát na normálním pokoji. Ženské sestry byly velmi vlídné (s těmi ovšem člověk po bezproblémovém porodu do styku příliš nepřijde). Dětské sestřičky povětšinou taky, jen občas si špatně zorganizovaly práci a lítaly od jedné maminky k druhé a hlavně měla každá jiný názor jak kojit, koupat a podobně. Ono je těch správných možností asi víc a mě to bylo celkem fuk, prvorodičky to ovšem může mást. Aby to nevypadalo, že pomlouvám, dávám jim jedna mínus, to je dobrá známka, ne?

Jídlo má chybičky, ale jíst se dá. Jenom je takové ... bezezbytkové, skoro žádné zelenina. Jelikož vás nechtějí pustit domů, dokud si nezajdete na velkou, vypadá to skoro, jako by si vás tam chtěli držet :-)
Proč nejsou postele aspoň o deset centimetrů nižší, aby na ně nedělky nemusely tak obtížně lézt a pak z nich komicky seskakovat, to je otázka.

Od minule se změnilo to, že návštěvy smějí na pokoj, což je otázka, jestli je plus nebo mínus. Nikoho taky nevzrušuje, když máte dítě u sebe v posteli. Oblíbené měření teploty v šest ráno tam je, ale jiné prvky nemocniční buzerace (před vizitou si uklidit noční stolek...) nepěstují.

Asi mají nový postup na dělání pupíčku, Isabela ho měla hned hezký, zatímco Olivie před čtyřmi lety nic moc.