Nezlobte se, Jano, ale mně připadá Vámi uváděná pravděpodobnost potratu při amniocentéze (1:100) divná. Já mám totiž za sebou tři amniocentézy (všechny kvůli mému věku a tím zvýšené pravděpodobnosti "Downa") a když mi je lékaři vysvětlovali (v každém tom případě to byl někdo jiný), uváděli pravděpodobnosti nižší (nepamatuji si je už přesně, ale kdyby vypadaly takhle, nejspíš bych si to pamatovala). Vím sama, že zvlášť v posledním případě bylo i těch čtrnáct dní čekání na výsledky utrpení; když si představím, že by to mělo trvat pět měsíců, asi bych se zbláznila. A nezlobte se na mě, ale myslím, že kdyby se miminko narodilo postižené (držím vám moc palce, aby to tak nebylo, ostatně vaše pravděpodobnost je vážně malá), budete v té chvíli potřebovat veškerou sílu na to, abyste se o něj dokázala starat - a myslíte, že byste jí měla dost, kdybyste se s tím zároveň musela sama smiřovat? Píšete, že byste stejně nešla na potrat - ale aspoň byste měla čas se vyrovnat se situací. A kromě toho, píšete tam tuším, že byste asi o mimino stejně nepečovala sama; připadá vám lepší dítě někam odložit než jít na potrat? Mně ne. Ale to je samozřejmě individuální. V každém případě vám moc držím palce, Veronika