Dobrý den. Náš roční chlapeček dělá v noci úplně to samé co vaše mimčo a dokonce i ta hodina sedí. Ve dvě ráno. Zoubků máme asi 6 , ale je možné že už i více, nenechá si moc koukat do pusinky. Protože naše nadšení vstávat k batolátku už poněkud opadá, načetli jsme s mužem spousty materiálu, jak uspat malého nespavce. Všechny články píší, co jste říkal Vy. Ředit čaje vodou, večer zavést uspávací rituály, hrát jen klidnější hry před spaním, přísný stereotyp, na kterém budeme důsledně trvat večer co večer, aby miminko pochopilo, že se jde spinkat... a další a další věci, kteé nám ovšem doma absolutně nezabírají. Ale jeden článek nás povzbudil. Tam psali, že miminko, které se v noci budí, se budí třeba i proto, že rodina, ve které žije se mu moc líbí a ono nechce, aby bylo ve spánku samo a něco mu neuniklo (třeba nějaká legrace, o kterou by spánkem přišlo). A tak vlastně, to že se cítí u nás dobře, způsobuje to, že si nás chce užít. To zní hezky, ne? Rozhodně to zní líp, než že pokud dítě v roce nemá spací návyk, jde o špatný výchovný styl jeho rodičů ( i to jsme se dočetli). A pak jsme četli ještě jeden článek, kde psali, že dítě, které se v noci budí, tak činí podvědomě, protože v noci by mohli chtít být rodiče jen jeden pro druhého a na své zlatíčko by tak mohli zapomenout. A navíc by mohl přibýt i další sourozenec, o což dítě absolutně nemá zájem (to tak aby se dělilo o rodiče s dalším zlatíčkem). A tuhle úvahu mohu 100 % podepsat, takhle zřejmě funguje naše dítko. Na jeho rostoucí zoubky už moc nevěříme. Pevné nervy a vzpomeňte si, že druhá hodina ranní je i naše. Dobrou noc.